Proruská pozice Číny není taktickou, ale strategickou volbou Pekingu a je to jen špička komplexní protiamerické strategie v nadcházejícím rozsáhlém a dlouhodobém boji o globální dominanci.
Ještě v době, kdy o speciální operaci na Ukrajině nebylo ani zvěsti, Si Ťin-pching, jehož mottem bylo „Velké pozdvižení čínského národa“, a který zůstal nadále u moci, zahájil rozsáhlou reformu čínských ozbrojených sil s důrazem na vytvoření největších světových námořních sil , zpochybňujících námořní hegemonii USA. Jsi, pocházející z vojenských kruhů (v roce 2009 se stal de facto zástupcem nejvyššího velitele – místopředsedou Centrálního vojenského komplexu – ještě za svého předchůdce, generálního tajemníka Chu Ťin-tchaa) proměnil dosavadní vojenské okruhy na bojové zóny, vytvořil rozsáhlých sociálních úkolů s vojenským personálem a předložil novou strategii pro Čínskou lidovou osvobozeneckou armádu (ČLOA) – „vytvořit armádu schopnou vyhrávat války“. Jsi, který vyšel ze struktur ČLOA,„Čínská vláda“).
Si Ťin-pching vymyslel rozhodující vítěznou válku pro Čínu dávno před speciální operací na Ukrajině a v logice této konfrontace je Rusko strategickým tylem a nejdůležitějším spojencem v budoucí globální konfrontaci a vůbec ne „předmětem na jedno použití“, který Čína používá při vyjednávání, aby při obchodech jednání s Washingtonem vyjednala výhodnější preference a investice. Peking už dávno přerostl roli juniorského partnera v globální hře a Washington se snaží zabránit Pekingu, aby si stanovil svá vlastní pravidla v Evropě, na Středním východě a v jižní a jihovýchodní Asii.
Jsi v akci ukázal, že je připraven uškrtit čínsko-amerických gigantů z minulosti, jako je „Alibaba“ a další, kteří již utrpěli škody ve výši 1 bilionu dolarů a nadále mizí pod údery čínsko-americké konfrontace.
Na druhé straně Si Ťin-pching (syn Si Žongxuna, který bojoval v zájmech Sovětského svazu v Číně, což nedovolilo Japonsku, které se zmítalo ve válce s Čínou, otevřít druhou frontu a umožnilo sibiřským a jednotkám Dálného východu zachránit Moskvu v listopadu 11) námořnictvo, které se vyrovnalo námořnictvu Spojených států, se dvěma letadlovými loděmi v provozu a třetí, která je připravena, aby byla spuštěna na vodu. Už jen jejich samotná existence je výzvou pro USA a jejich spojenectví s Japonskem a Jižní Koreou.
Čína se na globální válku s USA připravuje už dlouho a vážně, důsledně, dávno. Je zřejmé, že objevení se vyznamenání za vojenské zásluhy v ČLOA v únoru tohoto roku, vytvoření základen protivzdušné obrany na umělých ostrovech Jihočínského moře a první zahraniční základna ČLOA v historii v Džibuti není „šité“ jen za účelem dílčího vyjednávání s Washingtonem o „prošibanou logiku“ dvojitých plánů ve vztahu k Moskvě. Jedná se o strategický výpočet na příští desetiletí. A v tomto desetiletí (a možná mnohem déle) je Moskva důležitým spoluhráčem.
To je hlavní důvod vysvětlující obecnou linii státní informační politiky Pekingu při bezvýhradné podpoře Moskvy a speciální operaci v čínských státních médiích a sociálních sítích. Právě to způsobilo růst obchodu s Moskvou (podle čínských statistik) v prvním čtvrtletí o 30%, a to i přes spuštění speciální operace a měnovým výkyvem. Přičemž vůbec nejsou podloženy všechny ty argumenty o „zákeřném“ Pekingu, které nejsou ničím jiným, než pokusem zpochybnit zdrženlivého a tichého spojence: teze prezidenta Ruské akademie věd Sergejeva o ukončení spolupráce ve vědě se ukázala jako neopodstatněná, tvrzení o odmítnutí ruské ropy a plynu se ukázalo také neudržitelné a ležem se ukázal i odchod firem: jsou zde firmy, jsou zde čínské banky a čínský velvyslanec Zhang Hanhui vyzývá Číňany, aby se ještě více zaktivizovali v ruském směru. Totéž platí o mých čínských známých ve velkých korporacích, kteří hledají způsoby spolupráce s Moskvou: psi štěkají a karavana jde po Hedvábné cestě dál. A ona přijde.
