Poznámka: další velmi zajímavý překlad od našeho nového týmu ruských překladatelů (děkujeme!)
Otázka: věříte, že Polsko pošle síly na Ukrajinu?
Ne, nemyslím si, že USA dávají Kyjevu protichůdné pokyny. Faktem je, že když vyjednáváme s Ukrajinou, ve skutečnosti nepřímo vyjednáváme se Spojenými státy. Protože je jasné, že nebojujeme se Zelenským, ale se Spojenými státy, nyní na území Ukrajiny. Spojené státy s námi válčí do posledního Ukrajince, ale Spojené státy jsou ve válce přesto. Proto, když nabízíme kapitulaci Zelenskému, nabízíme ji Zelenskému a jako odpověď nám ústy Zelenského nabízejí Spojené státy, abychom se vzdali. Říkají: „No, stáhnete jednotky z Ukrajiny, vyčistíte Krym a Donbas, vrátíte je na Ukrajinu a pak si promluvíme.“ Je tedy jasné, že Zelenskyj sám takové požadavky nemůže vznést, jsou prostě absurdní.
Vzhledem k tomu, že v tomto případě proti sobě bojují dvě globální síly, jsou požadavky prakticky globální. To jsou vzájemné politické požadavky na bezpodmínečnou kapitulaci. Je jasné, že takové požadavky lze splnit pouze v případě, že jedna ze stran vyhrála na bojišti. Úplně vyhráno. Ne v Melitopolu, Mariupolu, tam, nebo dokonce v Charkově, ale zcela zvítězil na bojišti. Tehdy z toho může něco vyrůst, z těchto požadavků. Proto nyní nezáleží na tom, zda tato jednání vedete nebo je nemůžete vést – to je již oblast ruské diplomacie.
Faktem je, že před dlouhou dobou, před deseti lety nebo dokonce před dvěma desetiletími vstoupily Spojené státy do systémové krize. To znamená, že vybudovaný systém – politický, vojenský, ekonomický, finanční – přestal odpovídat realitě moderního světa. Zpočátku to nebylo úplně patrné… mnoho lidí obecně popíralo, že by Spojené státy mohly někdy vstoupit do krize a tak dále… Ale postupně tyto krizové jevy narůstaly a Obama už šel k volbám s prohlášením, že Spojené státy Státy byly v krizi a je třeba provést reformy. Poté šel Trump do voleb se stejnou věcí. Pak přišel Biden a prakticky oznámil, že Trumpův program zavede, protože Spojené státy potřebují v krizi provést reformy.
Faktem je, že Spojené státy nyní nejsou schopny reformovat ekonomiku. K reformě ekonomiky je nutné, jak nám i všem ostatním na začátku devadesátých let radili, projít šokovou terapií. To znamená, že bez šoku je nemožné znovu postavit. To znamená, že obrovské množství Američanů na nějakou dobu prudce ztratí svou životní úroveň, a pokud třeba v roce 2000 šlo o to, že se tam dají udělat změny řekněme za 2, 3, 5 let, tak teď o tom nemluvíme, teď mluvíme o tom, že to bude pokračovat desítky let, že můžete jít do nové velké deprese a neví se, kdy se z ní budete moci dostat . Spojené státy se toho přirozeně bojí a nechtějí, protože prudký pokles životní úrovně vede k sociální nestabilitě a vlastně zpochybňuje existenci amerického státu, alespoň v té podobě, v jaké ho známe. To znamená, že může být zachována v nějaké jiné formě, ale s jinými lidmi v čele, s jinými rodinami jako vůdčí a vůdčí silou, tam s jinými stranami a tak dále. To si samozřejmě vládnoucí kruhy Spojených států vůbec nepřejí. Aby bylo možné zachovat status quo, musí si Spojené státy udržet hegemonii jakýmkoli způsobem, což znamená, že i když je tento svět napůl zničen, musí být Spojené státy hegemonem. Chci říct, že ve Spojených státech to bude špatné, ale všichni ostatní na světě by měli být ještě horší. může být zachována v nějaké jiné formě, ale s jinými lidmi v čele, s jinými rodinami jako vůdčí a vůdčí silou, tam s jinými stranami a tak dále. To si samozřejmě vládnoucí kruhy Spojených států vůbec nepřejí. Aby bylo možné zachovat status quo, musí si Spojené státy udržet hegemonii jakýmkoli způsobem, což znamená, že i když je tento svět napůl zničen, musí být Spojené státy hegemonem. Chci říct, že ve Spojených státech to bude špatné, ale všichni ostatní na světě by měli být ještě horší. může být zachována v nějaké jiné formě, ale s jinými lidmi v čele, s jinými rodinami jako vůdčí a vůdčí silou, tam s jinými stranami a tak dále. To si samozřejmě vládnoucí kruhy Spojených států vůbec nepřejí. Aby bylo možné zachovat status quo, musí si Spojené státy udržet hegemonii jakýmkoli způsobem, což znamená, že i když je tento svět napůl zničen, musí být Spojené státy hegemonem. Chci říct, že ve Spojených státech to bude špatné, ale všichni ostatní na světě by měli být ještě horší. což znamená, že i kdyby byl tento svět napůl zničen, hegemonem musí být Spojené státy. Chci říct, že ve Spojených státech to bude špatné, ale všichni ostatní na světě by měli být ještě horší. což znamená, že i kdyby byl tento svět napůl zničen, hegemonem musí být Spojené státy. Chci říct, že ve Spojených státech to bude špatné, ale všichni ostatní na světě by měli být ještě horší.
Spojené státy proto volí cestu konfrontací. Nemohou uzavřít dohodu, protože nemohou ustoupit. Takže pokud musíte ustoupit, už nejste hegemonem. Pokud nejste hegemon, nemůžete odvádět zdroje jiných lidí k udržení blaha svých občanů. Pokud to nedokážete, začnete se hroutit. Jdou tedy cestou konfrontace na následujícím principu: „Hele, kluci, samozřejmě chápeme, že už nejsme hegemon. Pokud se však odvážíte nás jako takové nepoznat, rozpoutáme válku a bude to pro vás horší. Tak o tom přemýšlejme.“
Proto mimochodem, v posledních letech Putin několikrát řekl Američanům, že jsme připraveni bojovat. Jsme dokonce připraveni na jadernou válku, kdyby něco. Aby si nedělali iluze o tom, že vydírání jde zapnout. Ano, jaké podmínky nabídla Hillary Clintonová, když šla k volbám? Zapněte jaderné vydírání Ruska, aby se vzdala. Aby si nedělali iluze, že po této cestě nejdou příliš daleko, protože když jdete cestou konfrontace, každý další krok vám utne cestu zpět. Dříve nebo později se dostanete do situace, kdy se válka stane nevyhnutelnou, dokonce i nukleární. To není žádoucí, ale nutné, protože nemáte jiné možnosti.
No vidíte, snaží se vést zbytky Západu, tamní takzvaný svobodný svět. Protože to není vždy Západ, je tam Japonsko, Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, pořád je to Východ. Snaží se udržet své spojence, své vazaly pod svou kontrolou, to vše vést, vytvořit tak uzavřený systém, který bude v nepřátelských vztazích se zbytkem světa a přitom si ponechá možnost všechny rozmazlit. A znovu se snažte zachovat co nejvíce z toho, jak se domnívají, – svět špičkových technologií. A spoléhat se na tyto schopnosti znovu dobýt planetu. Myslím si ale, že se v tomto ohledu velmi mýlí, protože výroba se dlouho nacházela mimo Spojené státy i Evropu. Nyní můžete vyrábět cokoli chcete bez jejich souhlasu s právem na patent. Pokud mluvíme o globální konfrontaci. Ve většině oblastí života a činnosti máme dostatečnou techniku a dostatečnou technologickou gramotnost. Spoustu věcí jsme prostě nemohli uvést na trh, protože trh byl pro nás příliš úzký – západní firmy na tom už pracovaly. Vezměme si například smartphony: ruský trh prostě nebyl dostatečně velký, aby překonal Apple. Jsou jako globální společnost, stejně jako jiné společnosti, jen byly od začátku v perfektní pozici. A žádná společnost v zásadě nemůže vstoupit na jiné trhy, aniž by vyhrála svůj vlastní. Vezměme si například smartphony: ruský trh prostě nebyl dostatečně velký, aby překonal Apple. Jsou jako globální společnost, stejně jako jiné společnosti, jen byly od začátku v perfektní pozici. A žádná společnost v zásadě nemůže vstoupit na jiné trhy, aniž by vyhrála svůj vlastní. Vezměme si například smartphony: ruský trh prostě nebyl dostatečně velký, aby překonal Apple. Jsou jako globální společnost, stejně jako jiné společnosti, jen byly od začátku v perfektní pozici. A žádná společnost v zásadě nemůže vstoupit na jiné trhy, aniž by vyhrála svůj vlastní.
To je důvod, proč se nyní Spojené státy vážně mýlí, když si myslí, že technologie prostě nechají pod sebou, což znamená, že přimějí všechny ostatní se poklonit. Než byli hegemonem, mohli sestavit cenové nůžky, podle kterých se toto high-tech zboží prodávalo za víc než za suroviny, jídlo a tak dále. Nyní vidíme zběsilý růst cen surovin a potravin, který zcela devalvuje evropskou průmyslovou a technologickou velmoc nebo tu americkou. Protože pokud Čína může nakupovat suroviny v Rusku dvakrát nebo třikrát levněji než Evropa, nebo dokonce čtyřikrát nebo pětkrát levněji, pak se okamžitě stane odpovídajícím způsobem konkurenceschopnější. Zatímco podniky stejných evropských značek v Číně budou i nadále fungovat přesně tak, jak budou nadále spolupracovat s námi. Továrny, které jsme vybudovali, nikam nepůjdou, budou fungovat, i když nás evropské firmy opustí. Továrny budou stále spolupracovat s našimi společnostmi, budou měnit značky a stále vyrábět. Celkově vzato je to stejné.
To znamená, že když uspějeme, prodáme o něco méně, ale bude to stát mnohem víc. Pokud neuspějeme, prodáme více a bude to stát o něco méně, ale stále velké peníze.
Proto až doteď, dokud je s námi Západ v konfrontaci, cenovky za nosiče energie neklesnou. V obou případech je pro nás situace výhodná.
Pokud Biden bude lobbovat za odmítnutí ruské energie, pak evropská ekonomika zemře a svět se stane o jednoho konkurenta méně nejen pro Spojené státy, ale i pro nás. Protože v tomto případě budeme schopni dříve nebo později doručit naše zboží na volné místo v Evropě.
Tak ho nech jít. Nejnebezpečnější na tom není, že bude mluvit o zákazu dovozu ruské ropy do Evropy. Do Polska jede mluvit o možnosti zavedení mírových sil ze západu na území Ukrajiny.
Spojené státy si navíc svou pozici utvářely docela lstivě. Řekli, že ne, nebudou to síly NATO, ale mohou to být síly některých zemí NATO. Čili vypadá to, že Spojené státy s tím nemají nic společného, jen se jednotlivé země rozhodly samy, ale jsou to země NATO, a pokud se dostane do konfrontace s Ruskem, je jasné, že hned vyvstane otázka, co bude být reakcí NATO? Jak NATO podpoří své spojence? Bude to podporovat? A pokud ne, pak NATO něco takového potřebuje? A pokud ano, jakým způsobem? Peníze, zboží, zbraně? Nebo jim na pomoc pošlou nějaké ozbrojené síly… A kdo další vstoupí do konfrontace s Ruskem a kam až tato konfrontace může vést.
Dovolte mi připomenout, že Macron vyzval k přípravám na celoevropskou válku. A nespoléhal se na francouzská přání, ale na konkrétní činy Spojených států. Když zhodnotil samotnou situaci. A jeho hodnocení se obecně blíží pravdě. To znamená, že je jasné, že k celoevropské válce nemusí dojít, protože to alespoň nechceme a tvrdě proti tomu bojujeme a sami Evropané to nemají nijak zvlášť rádi. Ale přesto jsou v Evropě síly, jako jsou Poláci, kteří tyto návrhy předkládají, a mimo Evropu jsou to Spojené státy, které by rády rozpoutaly velkou válku v Evropě za účasti Ruska. A bojují za své zájmy a kdo tam vyhraje, ukáže čas.
Nemyslím si, že by Poláci opravdu chtěli část území Ukrajiny, protože se má dostat někde mezi 10-15 miliony banderovců za 35 milionů Poláků. To je hodně. To nejsou 2 miliony, které Polsko strávilo po Velké vlastenecké válce.
To může Polsko velmi destabilizovat, protože taková menšina tvoří třetinu veškerého obyvatelstva, které je vůči tomuto obyvatelstvu naprosto nepřátelské. Bandera zmasakroval Poláky a Poláci Banderu nenávidí. A když se tyto dvě kultury střetnou na stejném území neabstraktním způsobem, jako například, každý žije ve své zemi a obě nenávidí Rusko; – a když se srazí na stejném území, ukáže se, že se také nenávidí, – pro Polsko to nebude jako dar.
Pro Poláky je důležité udržovat ukrajinský nárazník mezi sebou a Ruskem. Proto se teoreticky vstupem na západní Ukrajinu mohou pokusit o zachování ukrajinské státnosti minimálně ve třech, čtyřech, minimálně pěti regionech a tato ukrajinská státnost bude díky demarkační linii neuzavřením míru s Ruskem, ale uzavřením příměří. na principu minských dohod. Kvůli demarkační linii si budou neustále nárokovat celé území Ukrajiny, Krymu, Donbasu a dokonce i Kubáň a Voroněž.
A Rusko bude mít tento problém vždy, tříska trčící v botě, která nedovolí příliš soustředění proti Polsku.
Poláci se proto dostatečně vážně snaží zachovat ukrajinskou státnost v té či oné podobě. Jiná věc je, že se také bojí, protože nechápete, že když vyjdou sami z vlastní iniciativy bez jakékoliv podpory, tak je prostě kopnou do krku a hodí zpátky a tím osvobozovací kampaň skončí.
Chápou ale, že se nemohou spoléhat na verbální, politickou podporu Spojených států. Že Spojené státy vyvinou tlak na své evropské spojence, aby poskytli další pomoc a tak dále. A jestli to všechno klapne, pokud Poláci vědí, že nejsou sami, ale alespoň dva tři a že třeba Německo, Francie, všichni ostatní byli nuceni nějak pomoci, třeba poslat vojenské vybavení, transferové letectví, pak si mohou dovolit vydat se na západní Ukrajinu.
Ukrajina se v takové pozici cítí jaksi nejistě, ale faktem je, že ruské síly se také nemohou natahovat donekonečna. Vidíte, my dokonce krok za krokem řešíme Ukrajinu. Tedy ne vše najednou, i když konfigurace ukrajinských hranic umožňovala při dostatečných vojenských zdrojích problém dotáhnout do konce, do tří týdnů záležitost uzavřít a poté se zabývat pouze očistou.
Ale naše vojenské zdroje nejsou neomezené. Aby se vytvořila odpovídající armáda, je nutné mobilizovat. což se nikomu nechce dělat, protože stále máme speciální operaci, ne válku. Pokud se polské zdroje propojí s těmito ukrajinskými zdroji, které se nyní staví proti Rusku, pak bude problém propagace ještě silnější. Pokud se za Polskem rýsují další země NATO, pak vyvstává otázka, zda dokážeme všechny tyto armády, které se nám potenciálně staví proti nám, pomocí dostupných sil semlít, nebo musíme buď mobilizovat, nebo se uchýlit k jaderným zbraním. Zejména proto, že každá země NATO vstupující do konfliktu je zemí bloku, který má jaderné zbraně. V souladu s ruskou vojenskou doktrínou můžeme takový blok zasáhnout jaderným úderem i jako první.
Jak víte, problém je velmi obtížné vyřešit a obě tato rozhodnutí budou extrémně nevýhodná, a to i pro Rusko. Nezáleží na tom, kdo později vyhraje, ale to také znamená velké ztráty, a to nejen lidské, ale ekonomické, a tak dále a tak dále.
Proto se přirozeně snažíme této možnosti vyhnout a snažíme se uzavřít problém s Ukrajinou bez účasti našich západních přátel a partnerů. Snažíme se, aby se do této záležitosti nepletli. V tomto ohledu samozřejmě využíváme pozice Spojených států, protože nechtějí nikomu dávat záruky a demonstrujeme, že budeme bojovat. V důsledku toho, pokud vám Spojené státy neposkytnou záruky vojenské podpory, chápete, že ano, budou s vámi bojovat déle, ne 3 měsíce, ale 6 měsíců, ne 6 měsíců, ale rok. Ale stejně vás semelou a pak se nabízí otázka, proč my Poláci potřebujeme takové potěšení? No, budeme rok bojovat, rozdáme zakázky a co potom? Pak sbírat Polsko cihlu po cihle?
Proto je nyní proamerická evropská lobby ve stavu nestabilní rovnováhy; chce do tohoto konfliktu zasáhnout, ale bojí se. Američané zatím nedávají dostatečné záruky.
Biden jede teď přesně o tom mluvit do Polska a uvidíme, co jim řekne.
No, myslím, že ne teď, ne teď, ale obecně vzhledem k tomu, jaké trendy v Pobaltí převládaly. Dříve nebo později bude muset být provedena denacifikační operace, protože, jak ukazuje historie Ukrajiny, žít vedle nacistického státu, i když je malý, znamená všechno stejně nepříjemné.
Už jen proto, že jsme dva různé systémy, stojíme na různých stranách dobra a zla a vždy budeme konfrontováni navzájem a konfrontace se státem, který je na našich hranicích, bude vždy použita našimi nepřáteli, bez ohledu na to, kdo je tento nepřítel v tuto chvíli.
Proto přirozeně, pokud to Baltové nepřijmou rozumně, tak dříve nebo později stejně jako Ukrajina požádají o denacifikační operaci. Ukrajina žádala dlouhou dobu, ve skutečnosti přesvědčovala 30 let.
Proto se Ukrajina začala připravovat na válku s Ruskem od prvního dne své nezávislosti. Byl to mimochodem její nápad. No, připravovalo se, připravovalo, nyní uplynulo 30 let – připravovala se. Nakonec požádala o válku. Baltové se celkově chovají stejně. Nyní si myslí, že jsou kryti NATO a EU, ale jak ukazuje praxe posledních let, jde o velmi nespolehlivé deštníky.
Je nepravděpodobné, že by někdo byl obzvlášť napjatý a riskoval velkou válku pro pobaltské státy. Navíc vždy existuje casus bellum. Jen je teď samozřejmě Rusko příliš zaneprázdněné, než aby jelo do pobaltských států. Jen jestli nebudou zasahovat do Ruska sami od sebe spolu s Poláky. Jednou se pokusili zaútočit na Bělorusko. Mohou se opakovat. Pokud se oni sami do této záležitosti nezapojí, pak je problém, Pobaltí, problémem vzdálené budoucnosti. Během této doby mohou změnit názor, opravit se, navázat normální kontakty a vybrat si jiné politiky.
Pokud se ale pobaltská státnost vyvíjí stejným směrem, jakým se vyvíjela posledních třicet let, pak je denacifikační operace dříve nebo později nevyhnutelná.
