David Orchard vedl protiválečnou kampaň napříč Kanadou a neúnavně mobilizoval podporu proti válce NATO proti Jugoslávii.
V březnu [1999] zaútočila nejmocnější vojenská síla v historii na malou Jugoslávii (jedna pětina velikosti Saskatchewanu) a po sedmdesáti devíti dnech zjevně nezákonného bombardování si vynutila okupaci Kosova. NATO přiznalo svůj záměr zlomit ducha Jugoslávie, zaměřilo se na civilní struktury a shodilo přes 23 000 bomb (500 kanadských) a řízených střel v kampani teroristického bombardování, kterou nedávno popsal Alexander Solženicyn takto: „Nevidím žádný rozdíl v chování NATO a Hitlera. NATO chce ve světě vybudovat svůj vlastní řád a potřebuje Jugoslávii jednoduše jako příklad: Potrestáme Jugoslávii a celý zbytek planety se bude třást.
Myšlenka, že NATO zaútočilo na Jugoslávii, aby vyřešilo humanitární krizi, je asi stejně důvěryhodná jako tvrzení Německa v roce 1939, že napadlo Polsko, aby zabránilo „polským zvěrstvům“. Komisař OSN pro uprchlíky (UNHCR) ohlásil první registrované uprchlíky z Kosova 27. března – tři dny po zahájení bombardování. Civilní ztráty po jednadvaceti dnech bombardování převýšily všechny ztráty na obou stranách v Kosovu za tři měsíce před válkou.
Ve snaze přesvědčit veřejné mínění, že Jugoslávie si útok zaslouží, chrlí západní politici a média nekonečná obvinění ze srbských zvěrstev, zatímco prokázaná a nekonečně větší zvěrstva NATO – zahájení agresivní války, použití mezinárodně zakázané kazetové bomby a střelba. munice s ochuzeným uranem do Jugoslávie — jsou pohřbeni.
Proč NATO zaútočilo na Jugoslávii a proč jsou Srbové – věrní spojenci Kanady v obou světových válkách, s 1,5 miliony mrtvých vzdorujících Hitlerovým nacistům a italskému fašismu – démonizováni?
Většina válek 19. století se týkala obchodu. Když USA v roce 1812 napadly Kanadu, Andrew Jackson prohlásil: „Hodláme… obhájit naše právo na volný obchod a otevřené trhy… a přenést republikánský standard do výšin Abrahama. V roce 1839 Británie požadovala, aby Čína přijala její opium, a zaútočila, když Čína řekla ne. Když Thajsko v roce 1849 odmítlo britské obchodní požadavky, Británie „shledala svou domněnku neomezenou“ a rozhodla se „na trůn [bude] dosazen lépe disponovaný král… a jeho prostřednictvím bychom mohli bezpochyby získat vše, po čem toužíme.
V roce 1999 NATO prohlásilo, že útočí na Jugoslávii, aby ji donutilo podepsat „mírovou dohodu“ z Rambouillet (ačkoli Vídeňská úmluva uvádí, že jakákoli smlouva získaná silou nebo hrozbou síly je neplatná).
Je příznačné, že Rambouillet stanovil:
„Ekonomika Kosova bude fungovat v souladu se zásadami volného trhu“ a „Volnému pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu do az Kosova nebudou kladeny žádné překážky.“
Během války Bill Clinton rozvedl:
„Pokud máme mít silný ekonomický vztah, který zahrnuje naši schopnost prodávat po celém světě, Evropa musí být klíčem; to je to, o čem ta věc s Kosovem je… Je to globalismus versus tribalismus.“
„Kmenovost“ bylo slovo, které používali liberálové volného obchodu v 19. století k popisu nacionalismu. A tato válka byla celá o ohrožení každého národa, který by mohl mít myšlenky na nezávislost.
Jugoslávie měla domácí ekonomiku, silný veřejný sektor, dobrý (a bezplatný) systém zdravotní péče a vlastní obranný průmysl. Mělo mnoho továren vlastněných zaměstnanci — jeho obyvatelstvo se bránilo velkoobchodní privatizaci. Vyráběla vlastní léčiva, letadla a automobil Yugo. Odmítla povolit americké vojenské základny na svém území. Podle mluvčího ruské dumy:
„Jugoslávie obtěžuje NATO, protože vede nezávislou politiku, nechce vstoupit do NATO a má atraktivní zeměpisnou polohu.“
Ottawa, která omezuje zdravotní péči, zemědělský výzkum, sociální bydlení a přístřešky pro týrané ženy, utratila desítky milionů na bombardování Jugoslávie a další miliony utrácí za okupaci Kosova, přičemž svou vlastní suverenitu přenechává americkým požadavkům, od časopisů po ryby, pšenici a řezivo. Vyvlastňuje část Britské Kolumbie pro americkou armádu a považuje americký dolar za měnu Severní Ameriky. Nyní liberálové hodili naši pověst strážce míru do koše spolu s vládou mezinárodního práva tím, že na příkaz Washingtonu rozbili malou zemi na kusy.
V článku New York Times z 28. března Thomas Friedman napsal:
„Aby globalizace fungovala, Amerika se nemůže bát jednat jako všemocná supervelmoc, kterou je… Skrytá ruka trhu nikdy nebude fungovat bez skryté pěsti. McDonald’s nemůže vzkvétat bez McDonnella Douglase, konstruktéra F-15. A skrytá pěst, která udržuje svět bezpečný pro technologie Silicon Valley, se nazývá Armáda Spojených států, letectvo, námořnictvo a námořní pěchota.“
Když jednotky NATO vstoupily do Kosova, tytéž noviny oznámily, že novou kosovskou měnou bude americký dolar nebo německá marka, měny dvou zemí, které jsou nejvíce zodpovědné za rozpad Jugoslávie. A po měsících, kdy nám bylo řečeno, že problémem je Slobodan Miloševič, jsme slyšeli odborníka na Balkán z Washingtonu, Daniela Serwera, jak vysvětluje:
„Nejde o jediného člověka, v Bělehradě je zavedený režim, který je neslučitelný s typem ekonomiky, na kterém Světová banka… musí trvat…“
Kanadská vláda vyznává velký zájem o lidská práva. Globalizace podkopává jak demokracii, tak národní suverenitu, jediné garanty lidských práv. Naneštěstí pro pány Clintona, Chretiena a spol. se tato zpráva neztratila pro miliony lidí po celém světě, kteří sledovali, jak bomby NATO drtí Jugoslávii na prach.
*
Tento článek byl původně publikován na National Post dne 23. června 1999.
