NIC NETRVÁ VĚČNĚ A PO 33 LETECH RELATIVNÍ SVOBODY JSME OPĚT TAM, KDE JSME JIŽ JEDNOU BYLI, TOTIŽ V TOTALITĚ….

Na našem světě skutečně vůbec nic netrvá věčně a rozhodně tu nikdy netrvá věčně žádná pohoda a už vůbec netrvá věčně stav nazývaný pravdo-láskařsky „demokracie“ kdy je svoboda a lidská práva normální součástí života. Lidská práva jsou dnes pošlapávána, vlády, soudy i policie jsou zkorumpované a běžný člověk se spravedlnosti rozhodně nedovolá. A soudruzi dnes jsou mnohem horší, než byli soudruzi před 33 lety. Jejich technologie moci jsou sofistikovanější, sociální inženýrství propracovanější a vlády a korporace úzce spolupracují, což je charakteristickým rysem toho, čemu říkáme korporátní fašismus. Svoboda je v prdeli a svoboda slova je definitivně v prdeli.  Fašistická vláda ČR zablokovala přístup již na desítky alternativních webů, čímž jasně ukázala svoji tvář. Takže hláška: server není dostupný se vám ukáže, chcete-li se podívat na Aeronet, Pravý prostor, Czech Free Press a mnohé další. Kdy zamáznou i nejvíc – info je za této situace pravděpodobně již jen otázkou času, tedy je třeba počítat s tím, že se to může stát velice brzy.

A co bude dál? To nevím, asi celá mediální alternativa a já s ní brzy opět odejde do „undergroundu“. Jak je to možné v „demokratické“ „západní“ zemi? Jednoduše, naše dosavadní demokracie je fuč, okolo nás zůstal již pouze korporátní fašismus. A v korporátním fašismu již není místo ani pro lidská práva, ani pro svobodu, nebo demokracii. V korporátním fašismu se umlčuje, cenzuruje, likviduje a ničí. V korporátním fašismu není žádná svoboda slova. Ani svoboda volby. Fašismus je totalitní diktatura. Fašismus je pouze o propagandě, o manipulaci, o poslušnosti. A situace v Austrálii a v Kanadě nám už jasně naznačuje, kam se to bude ubírat dál. K likvidaci opozice, k likvidaci všech názorů kromě toho jednoho mainstreamového, k totalitě a nesvobodě. Máte názor, který se mít „nesmí“? A ještě jste tak drzí že ho šíříte veřejně tak jako já? Budete umlčeni. Po dobrém nebo po zlém, to je soudruhům fašistům naprosto jedno, důležité pro ně je, abyste prostě už konečně drželi hubu. Takže vám tu hubu zkrátka ZAVŘOU ať už se vám to líbí, nebo ne.

A protože vlády zcela správně očekávají, že naše vojsko ani policie nebudou příliš ochotni zakročit proti svým vlastním občanům na svém vlastním území, tak lze v případě občanských nepokojů očekávat nasazení „neutrálních“ ozbrojených sil v rámci OSN. Ano, těch nechvalně známých modrých přileb, případně podivné policie v olivově zelených uniformách bez čísel, jako tomu bylo nedávno v Kanadě. Takže nasazení fašistických hovad s hlavou vymydlenou propagandou, kterým je vše jedno a jen poslouchají rozkazy. Případně v blízké budoucnosti lze skutečně očekávat dokonce nasazení jakýchsi „robocopů“ tedy robotických policajtů řízených umělou inteligencí. Což je průser, protože s nimi se nedomluvíte, jedou totiž podle svého programu. Neveselo, truchlivo bude brzy v říši České.

S existencí robotů uplatňujících se v nejrůznějších sférách lidské činnosti se již poměrně dlouhou dobu běžně setkáváme v řadě oblastí, počínaje uměleckou fikcí, přes seriózní vývojové, výzkumné a vědecké projekty a konče konkrétními aplikacemi. Ve všech těchto případech je robot mechanický nebo virtuální agent, obvykle elektromechanický stroj, který je řízen autonomně pomocí vestavěné rozhodovacích postupů realizovaných vhodným médiem.

Může to být program číslicového systému, elektronický obvod, elektromechanický systém a tak dále. Podstatné je to, že robot plní zadanou cílovou funkci převážně samostatně, tedy bez trvalých zásahů zvenčí do jeho rozhodovacích funkcí. Nejedná se tedy o dálkově ovládaná elektromechanická zařízení, jež se často robotem nazývají.

Podoba v současnosti produkovaných robotů začíná u humanoidů (Honda ASIMO), pokračuje kategorií průmyslových a lékařských chirurgických robotů a pomyslně může končit u dopravních prostředků kategorie autonomních automobilů a mediálně často zmiňovaných UAV letounů (MQ-1 Predator).

Specifickou oblastí prudce se rozvíjející robotiky jsou speciální roboti pro potřeby policie.

Před nedávnem se v médiích objevila zpráva, že robot v policejních službách vůbec poprvé v celé lidské historii zlikvidoval ozbrojeného útočníka. Znamená to snad, že se vbrzku skutečně dočkáme stavu, kdy práci policie přeberou robotizované prostředky?

Problém aplikace robotů v podobných situacích má dva základní aspekty. Prvním je technická realizace a druhým, podstatně problematičtějším, je stránka právní. Jenže tato premisa by platila za situace, že žijeme v právním státě, v demokratické zemi. Ale jak již víme, demokracie u nás skončila, žijeme v totalitní diktatuře korporátního fašismu, ve které je možné vše, co fašisty zrovna napadne. A robotická policie sloužící fašistickému režimu je skutečně malér.

Současný stav techniky poskytuje možnosti mechanické konstrukce nejrůznějších typů robotů. Nedílnou součástí každého robota je jeho řídicí systém. Nestačí, aby pracoval na základě předem zadaných algoritmů. Proto se jeho řídicí systém označuje jako soustava rozhodovacích postupů.

V soudobých robotech se jako nositel soustavy rozhodovacích postupů používá číslicová technika – mikroprocesory a programovatelná logická pole a stále častěji i tzv. umělá inteligence. Rozhodovací postupy používají řadu mechanismů počínaje direktivními reakcemi, přes algoritmy a konče právě postupy samoučící se umělé inteligence. Pro roboty uplatňující se ve složitých, předem nedefinovaných podmínkách jako jsou doprava, nebo třeba policejní operace je nezbytná aplikace celé řady oborů umělé inteligence.

Přes její bouřlivý rozvoj a nadějné výsledky však doposud rozhodovací postupy robotů naštěstí zatím nedosahují plně schopností člověka v oblasti odhadu situace, intuice, přijetí akceptovatelné míry rizika a rozhodování v podmínkách neúplné či protivníkem záměrně zkreslené situace (válečné lsti).

Právní stránka aplikace robotů potom spočívá v možnosti chybných rozhodnutí jejich rozhodovacích postupů. Chybné rozhodnutí robota způsobené nedokonalostí rozhodovacích postupů může způsobit smrt nebo zranění nevinného člověka nebo materiální škody. Chybnou reakci robota může také způsobit porucha některého jeho konstrukčního prvku. Ale právní stránka v případě korporátního fašismu je trochu úsměvná, ačkoliv ten smích snadno zamrzne na rtech.

Kdo ponese zodpovědnost v těchto případech? Toto jsou otázky, které nejsou v právních systémech řešeny buď vůbec, nebo nedostatečně a které také zatím bránili běžnému použití robotů v policejní praxi. Jenže fašistický režim v rukách globalistů se nezastaví před ničím, takže lze předpokládat že ani zodpovědnost za robotickou policii nebude příliš řešit. Protože ve fašismu účel světí prostředky. A snažte se robotovi vysvětlit, že máte holé ruce. Nebo se s ním dohodnout, aby vás pustil. S robotem se dohodnout prostě nedá. Pojede podle algoritmu a svých programů. Nebo podle příkazů umělé inteligence, která běží na nějakém vzdáleném kvantovém počítači, bůh ví kde, hluboko v podzemí, na oběžné dráze, nebo klidně na Marsu. Takže neuděláte vůbec nic. A ačkoliv to možná zní jako naprosté sci-fi, tak jsem si naprosto jistá, že to brzy přijde. A bůhví, jestli to už dokonce nepřišlo, protože ti policisté bez čísel v Kanadě vypadali v některých případech až nelidsky, můžeme skutečně s jistotou vědět, že jsou to opravdu skuteční lidé? Myslím si, že nemůžeme.

Současná mohutná politická instrumentalizace otázek změny klimatu a nebo s horkou válkou končící speciální operace Covid, která k politice zneužila údajnou „pandemii“ jakéhosi umělého koronaviru, dnes ohrožuje dosažené a vrhá před sebe temné stíny. Za ní se ovšem dosud nenápedně, ale dnes stále otevřeněji shromažďují všechny ty světové antikapitalistické síly, které pod hlavičkou Schwaabova „Velkého Resetu“, nebo „Velké transformace“ a nastrolování „Nového světového řádu“ chtějí rozbít i ty poslední zbytky našeho dosud alespoň trochu svobodného ekonomického a sociálního systému a na jeho troskách vybudovat ekonomiku centrálně řízenou fašistickým státem a jeho příkazy.

Lidé si, na rozdíl od tržního hospodářství , v korporátním centrálně řízeném fašismu již nebudou smět svobodně utvářet své životy a osudy, nýbrž mají být řízeni centrálně. Co se bude vyrábět a kdo a co bude spotřebovávat, se bude určovat směrem shora dolů, centrální úřad, světová vláda elit- reprezentovaná kartelem států, které zase ovládají mocní aktéři z velkého byznysu, velké farmacie, velkých technologií a velkého bankovnictví, a který je poněkud bezradnému obyvatelstvu (ačkoliv pouze zdánlivě) legitimizován jejich „vědeckými experty“.

MZ