Zprávy bez cenzury 17.09.2018 1

Zprávy bez cenzury 17.09.2018

Zprávy bez cenzury 17.09.2018 2

 

EKONOMIKA

Vůbec se nepoučili, tvrdí ekonom. Další krize se zřícením dolaru bude mnohem horší

Od poslední velké finanční krize uplynulo deset let a svět se připravuje na novou větší krizi. Bude to mnohem horší, uvádí Peter Schiff, prezident makléřské firmy Euro Pacific Capital.

„Banky, které byly „too big to fail” (příliš velké, než aby mohly prostě zkolabovat — red.)”, jsou nyní ještě větší než kdykoli předtím, a jsou více vystaveny rostoucím hodnocením a recesi. Takže systémová rizika pro ekonomiku jsou nyní větší, než byly v roce 2008,” řekl Schiff.  Těmto bankám by mělo být dovoleno zkolabovat ještě před deseti lety, domnívá se ekonom.

„Morální hazard je spojen s tím, že vláda udělala chybu, když zachránila banky, které se tehdy měly zhroutit. Bohužel nepoučili z poslední krize. Zopakovali jsme a zvětšili všechny chyby, které způsobily poslední krizi, a zajistili jsme tím způsobem to, že další krize bude mnohem horší,” zdůraznil Schiff.

 

Pět kandidátů na rozbušku další finanční krize

Hlavní ekonom francouzské banky Natixis Patrick Artus se přidává k těm, kteří se snaží najít možné zdroje další ekonomické či finanční krize. Mezi hlavní kandidáty řadí růst sazeb ve vyspělých ekonomikách, finanční represi v Číně, odliv kapitálu z rozvíjejících se zemí, úpadek dolaru a v neposlední řadě novou vlnu nedůvěry v solvenci zemí na periferii eurozóny.

Artus tvrdí, že pokud by došlo k nečekaně prudkému růstu sazeb ve vyspělých zemích, mohlo by to v nich vyvolat krizi veřejného dluhu. K takovému růstu by mohlo například dojít kvůli vyšším inflačním tlakům a výsledkem by byl rostoucí tlak na vládní rozpočty. Natixis v této souvislosti poukazuje na vývoj celkového vládního zadlužení v zemích OECD (v grafu vidíme i srovnání s poměrem dluhů domácností a firemního sektoru k HDP). Míra vládního zadlužení rostla prudce po roce 2012 a stabilizovala se až po roce 2011:

Odliv kapitálu je pak podle Artuse hrozbou i pro řadu dalších rozvíjejících se zemí, které trpí strukturálními vnějšími deficity, a proto potřebují finance ze zahraničí. V případě růstu averze k riziku a nejistoty by se mohla roztočit spirála odlivu peněz z těchto zemí, oslabování měnového kurzu, růstu inflace a sazeb. Tato spirála by nakonec mohla skončit vážnými problémy v ekonomice a finančním systému.

Problémy by mohlo vyvolat i to, kdyby dolar ztratil svou výjimečnou pozici ve světové ekonomice, přestal fungovat jako rezervní měna a Spojené státy by následně byly donuceny k eliminaci svých vnějších deficitů. V neposlední řadě pak současný vývoj v Itálii ukazuje, že trhy jsou stále citlivé ve vztahu k periferii eurozóny, a zejména v oblasti vládních financí. Pokud dospěly k závěru, že ty jsou v některé z těchto zemí neudržitelné, je zaděláno na vážnější problémy.

 

Mayová: Parlament si vybere. Buď zvolí vládní návrh dohody s EU, nebo neřízený Brexit

Britský parlament si bude moci vybrat vládní návrh dohody s Evropskou unií, nebo provést rozluku s evropským blokem neřízeně a zcela bez jakýchkoli ujednání. V rozhovoru s BBC to prohlásila premiérka Theresa Mayová, která ve své Konzervativní straně čelí odporu části politiků usilujících o takzvaný tvrdý brexit, tedy naprosté odstřižení od unijních struktur.

Někdejší ministr zahraničí Boris Johnson opět kritizoval vládní záměr s tím, že země se poprvé od roku 1066, tedy od ovládnutí Anglie Normany, dobrovolně podrobí zahraniční vládě.

“Myslím, že alternativou je odchod bez dohody,”

řekla Mayová na dotaz, jaké jsou možnosti v případě, že parlament odmítne ratifikovat vládní plán dohody pro odchod z unie.

Konečná podoba dohody ale dosud neexistuje, neboť Londýn a Brusel o podrobnostech odchodu, který je plánován na 29. března 2019, nadále vyjednávají. Nejasná je především kontroverzní otázka hranice mezi Severním Irskem, které je součástí Spojeného království, a Irskou republikou.

 

Britské ekonomice hrozí nejhorší dekáda, varuje tamní obchodní komora

Hrubý domácí produkt Británie (HDP) by měl letos stoupnout o 1,1 procenta a v příštím roce o 1,3 procenta. Předpověděla to Britská obchodní komora (BCC). Zhoršila tak předchozí prognózu, která počítala se zvýšením o 1,3 procenta letos a o 1,4 procenta v příštím roce. Vývoj tak naznačuje, že britská ekonomika by do roku 2020 mohla zaznamenat druhou nejhorší dekádu.

Snížení očekávaného hospodářského růstu zohledňuje především slabší výhled pro obchod a investice. Předpověď na rok BCC ponechala beze změny na 1,6 procenta. Vývozce tlačí jak nejistota kolem odchodu Británie z Evropské unie, tak zpomalení růstu na klíčových trzích. Brexit i očekávané vysoké náklady na podnikání budou mít negativní dopad na investice.

„Navzdory silným výkonům některých firem britská ekonomika jako celek poroste hlemýždím tempem,“ uvedl generální ředitel BCC Adam Marshall. „Nejistota kolem brexitu nadále značně tíží mnoho firem, neboť většina praktických otázek, s nimiž se podniky střetávají, zůstává nezodpovězena,“ dodal. Tyto tlaky se v případě chaotického brexitu ještě znásobí.

 

STŘEDNÍ  VÝCHOD a SEVERNÍ AFRIKA

Bojové lodě NATO se soustřeďují při syrském pobřeží

Oblast východního Středomoří hlídkují bojové lodě NATO. Dnes se v bezprostřední blízkosti syrského pobřeží nacházejí lodě druhého stálého vojensko-námořního oddílu: nizozemská fregata De Ruyter, kanadská loď Ville de Quebec a řecká Elly. Informují o tom ruská média s odkazem na data z monitoringu západních námořních zdrojů. Informace potvrdil na svém blogu i kapitán vlajkové lodi oddílu NATO De Ruyter

Ve východní části Středomoří se již nacházejí tři raketové torpédoborce vojenského námořnictva USA: Carney, Ross a Winston Churchill, vlajková loď 6. pohotovostní flotily Mount Whitney a také nejméně tři americké útočné atomové ponorky třídy Los Angeles. Podle zpráv západních pozorovatelů mají dnes americké námořní síly ve Středomoří více než 200 raket s plochou dráhou letu Tomahawk.

Do stejné části moře připlula předtím i britská útočná atomová ponorka Talent vybavena deseti Tomahawk.

O tom, že USA zvyšují na Středním východě počet nosičů raket s plochou dráhou letu promluvil už koncem srpna mluvčí ruského ministerstva obrany, generálmajor Igor Konašenkov. Ruští vojáci zastávají názor, že USA plánují provokaci s použitím chemických zbraní, aby měli záminku pro útok na Sýrii.

 

Migy-31 pro ochranu Sýrie znamenají přímé ohrožení amerických pilotů B-1

Andrej Rajevskij (The Saker), který pracoval jako analytik pro švýcarskou armádu, publikoval na portálu VPK zajímavý článek o možnostech ruských ozbrojených sil v Sýrii.

Bílé helmy, známé také jako “dobří teroristé”, připravují v Sýrii nový chemický útok pod falešnou vlajkou, aby z něj mohli na americký příkaz obvinit syrské vládní síly. Rusové podobně jako v minulosti informují o připravované provokaci, mainstream a proamerické figurky však jako obvykle ruské informace neakceptují a pokračují v chrlení lží. Američané jsou už připraveni vypustit informace o tom, jak “krvavý tyran Asad” opětovně zaútočil chemickými zbraněmi, přestože už v roce 2013 američtí inspektoři, kteří navštívili Sýrii potvrdili, že Sýrie s ruskou pomocí zničila svůj arzenál chemických zbraní. Na rozdíl od Američanů či Izraele.

Američanům se v Sýrii nedaří. Proto se nechali znovu slyšet ohledně “bezpilotní zóny nad Sýrií”, naposled o takové zóně snila Hillary Clintonová, která prohrála svůj zápas v amerických prezidentských volbách s Donaldem Trumpem. USA se ze všech sil snaží zachránit vlastních “zelených teroristů”. Američtí odborníci vědí, že připravovaný vojenský útok syrských vládních sil a jejich spojenců bude znamenat konec proamerické teroristů a výrazně omezí možnosti USA ovlivňovat dění na Středním východě.

Podle Sakerových informací Rusové mohou v Íránu umístit 6 modernizovaných Mig-31, které dokáží umravnit americké strategické bombardéry B-1B v oblasti Perského zálivu, schopných vystřelovat moderní americké rakety AGM-158 JASSM. Američtí neoconi jsou však připraveni zorganizovat nový raketový útok na Sýrii.

Pokud Američané vypustí velké množství raket (Tomahawk a AGM), které budou navíc ohrožovat ruské základny v Hmeimmim, Tartusu a stejně i ruských vojáků, kteří se nacházejí na frontové linii v těsné blízkosti syrských jednotek, bude Rusko reagovat protiútokem. Nebude útočit jen na rakety, ale i na nosiče, které ruských vojáků ohrozí. Taková eskalace může přivést k velké, možná i jaderné válce, což však evidentně neoconov neznepokojuje. Zdá se mi, že neoconi jsou velmi tupí lidé.

Mají pocit dominance a mesianistické představy sami o sobě, co mě však udivuje, to je skutečnost, že velmi málo lidí v USA a EU pociťují z těchto kroků neoconov znepokojení. Je možné, že se pro ně jaderná válka stala natolik nemyslitelnou, že vůbec neberou v úvahu možnost jejího vypuknutí?

 

Lídři Ruska a Turecka vedou rozhovory o osudu syrské provincie Idlib

Ruský prezident Vladimir Putin se v pondělí v ruském letovisku Soči setkal s tureckým kolegou Recep Tayyip Erdoğan na rozhovorech o osudu syrské provincie Idlib, poslední oblasti v zemi ovládané povstalci a postižené boji. Oba lídři přitom v syrském konfliktu podporují opačné strany.

Turecko se snaží zabránit velké ofenzivě v Idlib, který se nachází u turecké hranici, protože syrské vládní síly podporované ruským letectvem se již shromažďují nedaleko, připomněla tisková agentura DPA.

Velká bitva o Idlib může vyhnat masy civilisty směrem na sever do Turecka. Počet obyvatel Idlib se odhaduje na tři miliony. “Jsem rád, že se s vámi setkávám, abychom si mohli nejen vyměnit názory na celou řadu záležitostí, ale také hledat řešení,” řekl v úvodu podle ruských státních médií Putin.

“Naše soudržnost v regionálních záležitostech dává naději tomuto regionu,” uvedl Erdogan na začátku utkání v Soči. “Jsem teď přesvědčen, že dnes se na Soči dívá nejen náš region, ale i svět,” dodal turecký prezident.

ASIE

JDM: Japonsko hrozí, že vystoupí z aliance s USA, a přejde k Rusku a Číně!

Vztahy Japonska a Ruska byly vždy špatné kvůli Kurilským ostrovům, ale v poslední směřují ke sblížení, napsal Le Journal de Montréal.

Především to obě země vnímají jako výhodné, a navíc samy Spojené státy ztrácejí svůj vliv v tomto regionu vzhledem ke své sílící politice izolacionismu.

Tento týden Rusko a Japonsko vedly velmi plodné rozhovory ve Vladivostoku, uvedl novinář  Le Journal de Montréal Loic Tasse. Kromě toho, že vznikla příležitost podepsat mírovou dohodu mezi nimi, ruská média začala mluvit o hypotetickém vojenské alianci mezi Ruskem, Čínou a Japonskem.

Zatím je taková aliance více fantazie než realita, ale poslední vývoj ve vztazích zemí otevírají perspektivy, které donedávna zdály neuvěřitelné, uvedl autor mírně panického článku.

Vojenské a ekonomické vazby mezi Japonskem a USA jsou extrémně silné, poznamenal novinář. Pravidelně se Japonci vyslovují proti přítomnosti amerických základen na svém území, ale obecně platí, že vztah mezi nimi je i nadále silný. USA hledaly spojence v regionu během korejské války, a Japonsku připadla tato role, vzhledem ke své blízkosti ke Koreji a zřízení komunistické moci v sousední Číně.

Pokud jde o vztahy mezi Japonskem a Ruskem, které byly vždy špatné kvůli připojení Kuril k Rusku, které Japonsko nikdy neuznalo. Kvůli konfliktu ohledně ostrovů, Japonsko investuje velmi málo v Rusku, i když by objektivně hohly japonské společnosti těžit z obrovských přírodních zdrojů, které má Sibiř.

 

Východ roku 2018

Politolog Oskar Krejčí v souvislosti s Východním ekonomickým fórem a cvičením Východ-2018 ukazuje kontraproduktivní důsledky rozšiřování NATO na východ a používání ekonomických sankcí proti Ruské federaci.

A už je to tady zase: podle oficiálního oznámení prodloužila ve čtvrtek 13. září Rada Evropské unie sankce proti Rusku. Den předtím bylo v Praze přijato Prohlášení nejvyšších ústavních činitelů po jednání k zahraniční politice, podle kterého

„v případě sankčního režimu EU vůči Ruské federaci ústavní činitelé konstatovali, že důvody, které k zavedení sankcí vedly, trvají, a vyzvali k naplnění Minských dohod všemi zúčastněnými stranami“.

Zdánlivě tedy čeští politici předběhli Brusel, ovšem podle dostupných údajů již 5. září stálí představitelé 28 zemí Unie tak trochu v skrytu přijali rozhodnutí o prodloužení sankcí. Podivná hra pokračuje.

Ekonomické fórum:

Ekonomické sankce jsou vždy velmi problematický krok. Snaží se podlomit legitimitu nechtěné vlády tím, že ohrozí kvalitu života širokých vrstev obyvatelstva, které se pak oboří na svoji vládu.

V případě Ruska ale bylo zavedení sankcí spojeno s nárůstem popularity Vladimíra Putina, protože většina Rusů pociťovala zavedení sankcí jako křivdu. Obecně pak sankce mohou být úspěšné,

  • když se jich účastní všichni hlavní hráči –
  • když blokované zboží a služby nemůže nikdo nahradit.
  • A ještě něco je důležité: odvetná opatření postižené země nesmí být pro iniciátory příliš ztrátová.

 

EVROPSKÁ UNIE

Polsko se k smrti obává nákazy „sociálních chorob“ od EU

Jarosław Kaczyński, „šedá eminence“ polské vlády, varoval, jakým způsobem může být jeho země infikována „sociálními chorobami“ EU.

Vlivný politik hovořil na sjezdu své strany, který se konal o víkendu, a znovu zdůraznil závazek Polska zůstat v EU, i když s důležitou výhradou, že

„to neznamená, že bychom měli opakovat chyby Západu a nakazit se sociálními chorobami, které jsou zde rozšířeny“.

Nespecifikoval přesně, co tím myslel, ale lze jistě předpokládat, že jedna z hlavních sociálně-náboženských ideologií hnutí eurorealismu se odvolává na politiku EU, tzv. „politiku otevřených dveří“, a s tím související

  • nedostatek zájmu o asimilaci a integraci civilizačně odlišných migrantů,
  • normalizaci netradičních sexuálních vztahů, jako je homosexualita a jiné praktiky,
  • a možná i liberalizaci zákonů o potratu.

Polsko bylo nedávno kritizováno, že se postupně mění na to, co oponenti vládnoucí strany označují jako „klerický stát“ kvůli převládajícímu vlivu, který má katolicismus na vládu. Možná by se mohlo zdát neobvyklé, že se současný evropský stát spoléhá na náboženské hodnoty při formulování politiky, ale jinde ve světě to není nic mimořádného.

 

AMERIKA

S čím kdo zachází, tím také schází: Washington zakouší barevnou revoluci. Od teď už půjde do tuhého? S odprásknutím prezidenta je to vždy stejné. Bude válka všech proti všem? Ustojí Trump masivní útok?

Patrick Joseph Buchanan komentuje současnou politickou atmosféru ve Spojených státech a hledí do příštího roku s krajním znepokojením.

Kampaň, jež má za cíl zvrátit výsledky voleb a odstranit prezidenta Trumpa, se právě rozjela na plné obrátky. Jenže je to trochu naopak, než jindy: atentát málokdy začíná pohřbem. Přesněji řečeno: Inspirace k akci přišla od oltáře Národní katedrály, kde se sešel náš establishment, aby vzdal hold zesnulému Johnu McCainovi.

Bohoslužby se zúčastnili všichni prezidenti z období let 1993 až 2017: Bill Clinton, George W. Bush a Barack Obama, viceprezidenti Al Gore a Dick Cheney, státní tajemníci Hillary Clintonová, John Kerry a Henry Kissinger, lídři obou sněmoven Kongresu – a na seznam musíme přidat nedohlednou řadu generálů a admirálů.

Jde do tuhého

Frontální útok začal Barack Obama, který nakráčel ke kazatelně, aby pronesl žhavou obžalobu muže, jemuž nemůže zapomenout, že ničí, co on (alespoň podle svého názoru) vybudoval:

„Tak velký díl naší politiky, veřejného života, veřejného diskurzu se může zdát malým, zlomyslným a nicotným, když výměnou za něj máme nabubřelé, urážlivé a falešné kontroverze a uměle vyráběná pobouření… Je to politika, která předstírá svoji odvahu a tvrdost, ale ve skutečnosti se rodí ze strachu.“

 

DESTABILIZACE,. IMIGRACE , TERORISMUS

Útok v Bruseli: Muž zaútočil nožom na policajtov

Příslušníci belgické policie postřelili muže, který na nich v severní části metropole Brusel zaútočil nožem. Informovala o tom v pondělí agentura AP.

Mluvčí bruselské policie Ilse Van De Keereová uvedla, že “muž s nožem v ruce napadl jednoho z jejích kolegů”, přičemž druhý člen hlídky na útočníka dvakrát vystřelil a způsobil mu “vážné zranění”. Bruselská policie na Twitteru uvedla, že útočník utrpěl střelné zranění dolní končetiny a hrudníku. Policista se při útoku zranil lehce.

Od roku 2015 je park, kde k incidentu došlo, vyhledávaným místem setkání migrantů, dodala na Twitteru bruselská policie.

 

ČESKÁ REPUBLIKA

Česká republika potřebuje Národní program proti zadlužování a exekucím…

Andrej Babiš stále opakuje mantru o tom, jak země bohatne a snad ještě hysteričtější jsou různé podnikatelské svazy při úvahách nad zvýšením minimální mzdy. Ne že by růst příjmů nebyl realitou, ale často skrytě a bez zájmu se dostává do trvalé chudoby a živoření až milión našich spoluobčanů. Půl miliónů z nich má více než tři exekuce, které díky téměř exponencionálnímu nárůstu nákladů exekučního řízení žijí v situaci, kdy není naděje, že by je někdy umořili. Jejich život se přeměňuje v peklo a světlo na konci tunelu se pro ně neobjevuje.

Příčin je mnoho, ale hlavní odpovědnost za tento stav nese stát, nebo přesněji zákonodárci, kteří podlehli a někdy i dokonce byli v čele lobbistů provádějící takové zásahy do našeho práva, že jej systémově dovedli do stavu, kdy je podporováno zadlužování občanů, které téměř zákonitě vede často k do konce života nesplatitelným exekucím.

Prakticky všichni experti se shodnou že zásadní zlom, který odstartoval masivní zadlužování části společnosti a byznys s právním vymáháním dluhů představoval zákon č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Bez jeho vzniku bychom v současné dramatické situaci nebyli. Zavedení tohoto zákona umožňovalo alternativně využít namísto soudů činnost exekutorů, což bylo podporováno i tím, že na rozdíl od soudu, kdy věřitel musel složit soudní poplatek, žádnou takovou povinnost nemá u soudního exekutora.

To, že následně dlužník bude muset platit exekutorovi náklady často 10x vyšší než by platil soudu, logicky věřitele nepálilo. Koho by to ovšem pálit mělo, je stát, protože dalšími úpravami se zostřovala povinná poplatková povinnost dlužníka. To ale neplatilo.

Ministr spravedlnosti Pavel Němec (US) v květnu 2006 s účinností od září několikanásobně zvýšil odměny advokátů za vymáhání. Už tak poměrně přísný a drahý systém, který zavedl Rychetský, Němec měsíc před svým koncem na ministerstvu spravedlnosti ještě rozšířil. Nejnižší odměnu 1000 Kč zvedl na 4500 Kč. Byla to klíčová změna, přišla totiž krize a mnozí zjistili, že vymáhat desetikorunové a stokorunové pohledávky je lukrativní. Na jednu korunu dluhu činily náklady v nejexponovanějším období dvacet jedna tisíc korun. Vznikl tak klíčový druhý pilíř obchodu s chudobou a dluhy.

U vzniku dluhů a prosazování exekucí stojí cynická myšlenka, že každý si může za své dluhy sám. No, může i nemůže, ale k tomu se ještě vrátím.

Tvrdost postupu exekutorů byla hájena potřebou vymahatelnosti práva. Ale to přece s ní nesouvisí. Nikdo se neodváží vznést základní myšlenku, že zadlužování bude pokračovat, pokud bude existovat institut exekutorů ve stávající podobě. Jinými slovy: jedním z hlavních cílů boje proti extrémnímu zadlužování je radikálně změnit způsob provádění exekucí.

  • Nejjednodušší by jistě bylo zákon o soudních exekutorech zrušit a výrazně posílit exekuční oddělení soudů. Takové řešení jistě vyvolá odpor lobbistických skupin napojených na tento způsob prováděných exekucí. Ale podle mého soudu by to byl nejčistší krok. Soudním exekutorům by ovšem měla být dána možnost (kvalifikaci na to mají), být následně jmenováni soudci pro oblast výkonu rozhodnutí. Zcela nepochybně bude totiž třeba posílit oblast exekučních oddělení soudů. Proto by oddělení měla být posílena o kvalitní a bezúhonné pracovníky exekutorských kanceláří.

 

  • Druhá možnost je následující. Soudní exekutoři a jejich kanceláře vykonávají činnost, která by měla být běžným výkonem soudní moci. Pro účastníky, tj. věřitele i dlužníka by ji měli provádět ne jako nyní z enormně zvýšených nákladů dle příslušných vyhlášek o odměně a náhradě hotových výdajů zavedených pro soudní exekutory, ale jen dle nákladů, které se hradí soudu, tedy jen ze soudního poplatku. Pokud stát má zájem, aby za něho tuto činnost prováděli, musí jim dorovnat účelně vynaložené náklady. Stát musí šetřit a proto by i hledal cesty, jak náklady exekutorů minimalizovat proti umělému navyšování. Tím by došlo k nejvýraznějšímu snížení drastických nákladů, placených exekutorům, které směřují k dluhové spirále.

 

Program národního boje proti zadlužování a exekucím by samozřejmě byl mnohem rozsáhlejší. Především je třeba

  • zavést odpovědnost věřitele za reálné splácení dluhů. Vždy zejména v nebankovní sféře se často půjčují finanční prostředky doslova za hubičku, bez jakékoliv úvahy, zda existuje návratnost.
    • Věřitel, který poskytne půjčku či úvěr, aniž by si ověřil návratnost či ji dokonce i veřejně ignoruje, musí být postižen.
    • V tom minimálním případě, že nebude mít v následném soudním i exekučním řízení nárok na náhradu nákladů řízení.
    •  Zřejmě bude zapotřebí přezkoumat existenci smluv na zavolání, kdy se často bez rozmyslu dlužník zaváže k něčemu, co by za jiných okolností neuzavřel…

Národní program proti zadlužování a exekucím prostě musí zahrnovat všechny oblasti, kde je známo, že chronické zadlužování vzniká…Nemůže být totiž zdravá společnost, kde je jedna desetina obyvatelstva odsouzena k živoření.

Konečně, někteří si kladou otázku, jak bych měl tento program prosadit. Jak známo kandiduji do Senátu a předpokládám, že budu zvolen. Právě Národní program boje proti zadlužování se stane jakousi vlajkovou lodí mého působení v Senátu.

Samozřejmě, že se spojím se stejně smýšlejícími zákonodárci a využiji toho, že ČSSD prosadila do funkce aktivní a mladou ministryni práce a sociálních věcí, do jejíž sféry působnosti tato problematika náleží.  Je třeba zadluženost řešit zgruntu a revolučně. Kdo jiný než ČSSD by se řešením této sociální nemoci měl zabývat.

PŘIDAT NOVÝ NÁZOR

Pokračováním užívání této stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít