Velký Babylón a kristovci

Velký Babylón a kristovci

15 / 100 SEO Score

Velký Babylón a křesťané? Jak to vlastně je…

Dvě mocné síly hýbou světem. Jedna z nich takovým způsobem, že lidé jsou loutky a jen prostředek k zisku. Druhá síla oslovuje upřímné a milující lidi toužící po spravedlnosti hledajících pravého a živého Boha, dárce života – zosobnění lásky a pravdy. Na které straně stojíš? Ke komu patříš? Zde se nehovoří o nějaké organizaci, ale o tom, jaký je postoj tvého srdce a způsob tvého žití; a hlavně upřímnost vzhledem k sobě a i okolí. Zda-li je tvoje láska skutečná anebo jen formální? Skutečně ‘uctíváš’ [žiješ pro] Boha podle vzoru Jehošuy Krista? Opravdu je vhodný čas popřemýšlet s modlitbou nad Božím Slovem “zda-li je tomu právě tak” a “přesvědčit se o všem, a držet se toho, co je znamenité”. Bůh JHVH určitě neposlal na Zem svého Syna jen tak a nenechal pisatele inspirovat k zapsání tolika dopisů jen tak z plezíru.

Boží Slovo budiž jako zrcadlo pro všechny. Čtení je to osvěžující, pohodové, věcné a na základě osobních zkušeností (ty však věcné nebyly). Pevně doufám, že tvá mysl spolu se srdcem jsou otevřeně “s dychtivostí přijímat Slovo”.

Z Božího Slova zjistíme, že „babylón“ znamená „zmatení“ či „zmatek“ (1Moj 11:9). Jak to všechno vlastně vzniklo? Chci zdůraznit, že existují „Boží věci“ a „satanovy věci“, a nejinak je to s myšlenkami, plánováním, vedením a samotnými skutky.

Když pod tvrdou rukou Nimroda „mocného lovce v odporu proti Bohu“ (1Moj 10:9-10) se lidé shromáždili na jedno místo a začali stavět pod jeho vedením různá města, z nichž nejznámější se stalo Babylón. Zde vystupuje do popředí vzpoura proti Bohu, kdy se lidé svým vlastním úsilím a pod politickým a náboženským vedením Nimroda postavili proti svému Stvořiteli. Určitě si mnozí mysleli anebo přesvědčovali sami sebe [sebe sama], že tím co dělají, slouží Bohu.

Ale Bůh přece chtěl a neustále chce, aby lidé byli rozptýleni po celé Zemi a naplnili ji (1Moj 1:28). Tedy, abychom ji pokryli celou. Na to nemusí být člověk odborník a hluboký znalec Bible, aby pochopil význam slova „naplnit“. Už jen, když sklenice přetéká, tak je „přeplněná“. Aby byla sklenice „naplněná“, nutně neznamená, že musí být plná až po okraj. Bůh tedy nechtěl, aby se lidé koncentrovali do takových míst, které se dnes nazývají “obec”, „město“ či „megapole“…

Je zde tedy patrná ta skutečnost, že Bůh chtěl a chce, aby se lidé byli rovnoměrně rozptýleni po celé Zemi. Už jen vyjádření v Bibli, že „rozkvetou pouště“ a „na vrcholcích hor bude nadbytek obilí“ „Bůh, náš Bůh nám bude žehnat“ … není nutné si myslet, že se jedná o nadsázku, protože „pro Boha není nemožné zhola nic“. Takže se to stane (Iz 55:10-11).

A tak tedy Bůh zmátl lidem jazyk a ti se následně sloučili do jazykových skupin, a postupně se rozptýlili po celé planetě. A roznesli sebou po Zemi styl a způsob života včetně různých nauk odporujících a špinících Boha. Tím, že panovník tohoto světa satan ďábel – stále měl a má svoje služebníky, kteří se navenek tváří, jakože slouží Bohu (lež) a propůjčuje jim moc – tito pod jeho vedením opět zakládali osady, ze kterých vznikala postupně města, a řídí všechno tak, aby lidé byli co nejvíce koncentrováni, protože právě tak se dají mnohem lépe ovládat, ať ekonomicky (finance, jídlo, bydlení – tedy základní životní potřeby) a i samozřejmě duchovně. Tento trend je zřejmý od počátku lidstva, kdy panuje hřích napříč všemi národy bez rozdílu po celé Zemi.

Je to tedy onen Velký Babylón? Je i není. Vše se prolíná. Odpověď je spíše kladná, ale není prozatím zcela zodpovězena celá otázka. Pokračujme dále.

Všichni lidé, ať věřící či nevěřící, si musíme nutně uvědomit, a také chtě-nechtě si připustit tu reálnou a naprosto holou skutečnost, že to co je kolem nás, a do čeho jsme se to vlastně narodili a v čem jsme vyrostli, a prostředí, co nás celý život povětšinou formovalo, nebyly přímo Boží nauky, protože „celý svět leží v moci toho ničemného“. Ano, narodili jsme se díky Bohu, protože narození je samo o sobě zázrak, ale to, zda budeme „žít pro Boha“ je už jiná věc. Ano, jsme příbuzní Boha a ne opice, jak se nám někteří snaží vtlouct do hlavy. Vždyť jsme byli stvořeni „podle Božího obrazu“, ale obraz je následkem hříchu našich prarodičů a relativním vládcem tohoto světa kolikrát i velmi pokřivený.

A i my, kteří zkoumáme Boží Slovo, nemusíme mít nutně od Boha tu jeho čistou energii – svatého ducha. Někteří si to myslíme už jen proto, že rozumíme Jeho posvěceným inspirovaným dopisům, když je čteme a Bůh připouští, aby jsme je svou inteligencí pochopili „se svou silou rozumu“, jak říká Pavel. To samozřejmě ještě neznamená, že nám Otec dává svatého ducha. Jak to můžeme vědět? Vzniká tedy otázka, kdy nám jej Bůh dává. Ale to si každý už může zjistit osobně sám za sebe…

Nezapomínejme na to, a neustále si to připomínejme a uvědomujme tu naprosto reálnou a tvrdou skutečnost, že dřívější „nositel světla“ a nynější vládce tohoto světa, lhář a odpůrce svého a i našeho Stvořitele a Boha, nepřítel lásky a pravdy, je obratný manipulátor. Jehošua o něm řekl „lhář a otec lži, a pravda v něm není“ a farizeům „jste ze svého otce, ďábla“. Odpůrce Boha zná velmi dobře Bibli, jak je zřejmé z výroku démonů, když je vyháněl – „…přišel jsi nás týrat před ustanoveným časem?“ Takže i tito odpadlí andělé ví o Božím plánu a rozsudku. To je všeobecně známo mezi křesťany, tedy myslím…

Co tedy řekneme? Nechtějme spadnout do stejné pasti, jako mnozí náboženští vůdcové, kteří si ze své náboženské organizace udělali svého boha, kterého brání jako zdroj příjmů a své obživy na úkor mnohých spolu-věřících, mnohdy s plným vědomím. Často účelově vytvářeli a vytvářejí různé předpisy podepřené Slovem, které tímto zároveň degradují na právní dokument, jenž umí jen ONI vykládat a udržující danou organizaci v chodu, to vše na úkor pravdy a lásky, vzdalující se původním myšlenkám samotného Boha a Otce. A ne náhodou bývají vylučováni ze společenství právě ti lidé, kteří na tuto skutečnost poukazují. Oni jsou sice zavrženi jako odpadlíci v „očích organizace“, ne však v očích Boha.

V průběhu času vzniká a zaniká spoustu různých náboženství, chcete-li církví/sborů či náboženských organizací. Je úplně jedno, jak to nazveme anebo jakou dáme nálepku. V čem je tedy ono „zmatení“ či „zmatek“, vskutku to „velké zmatení“ a jinak řečeno Velký Babylón?

Smrtí Jehošuy Krista byl Zákon, předpisy pro Bohem vybraný národ, potomky Abraháma, z něhož se měl dále prostřednictvím Davidovy linie – narodit „náš Pán”, jak jej král David takto pod inspirací v Žalmech jmenoval – obrazně „přibit na kůl“. Z Hebrejců měl povstat „národ králů a kněží“, jenže oni [jako národ] Spasitele a Záchrance zavrhli a odmítli, a tak Bůh zavrhl je [jako národ], a protože „Zákon byl stínem budoucích věcí“ a byl naplněn, nebylo nutné jej dále udržovat v platnosti, neboť byl psán na dokonalého člověka a tento Jehošua Kristus do posledního písmene naplnil.

Velký Babylón a kristovci 1

kristovci jsou “světlo ve tmě” v tomto světě a “solí světa”, i když nejsou jeho součástí

 

Jak tedy fungovali následovníci Jehošuy Krista v 1.století? Jak je psáno, tak „ta Cesta“ byli pod „božskou prozřetelností nazváni kristovci“ (křesťan znamená “pokřtěný”), následovníci Jehošuy Krista (Sk 9:2; 11:26). Ať jsem hledal sebevíc v řeckých písmech (novém zákoně), nikde jsem nenašel pověření, aby ti „kteří jsou naši bratři“ byli zároveň našimi soudci ve víře, ale spíše aby „on byl povzbuzen, jak mou vírou, tak i tvou“, a jak řekl Jehošua „kde jste dva v mém jménu, tam jsem já mezi vámi“ a „kdo chce být mezi vámi nejvyšší, musí být vašim služebníkem“. A apoštol Pavel, aby „nebyl nikomu na obtíž“ měl své zaměstnání a živil se svou prací a přitom byl misionářem, kterého poslal sám Jehošua osobně. Vzniká tady otázka, jestli byl Pavel podřízen „těm, kteří přebývali s Jehošuou“ v Jeruzalémě? Už jen při čtení zjistíme, že byl podřízen pouze a jen Pánu Jehošuovi Kristu, samotnému Božímu Synovi. A to že šel do Jeruzaléma (?) řešit ten vzniklý problém mezi kristovci ze Židů a kristovci z pohanů (?) … byl veden svatým duchem od Boha a ne na nějaký příkaz nebo pozvání na základě organizačního uspořádání z nějakého pomyslného střediska, jak se nás někteří snaží přesvědčit!? Nikde v Bibli nevidím žádnou zastřešující a vše-řídící [lidskou] organizaci z jejíž centrály se žhaví dráty směrem k misionářům, cestujícím dozorcům [různorodého postavení] či hostujícím kazatelům … prostě lidem cestujícím ze sboru do sboru, kde se na nějakou různě dlouhou dobu ubytují – a pak, až jsou místní problémy vyřešené, tak jedou dál. Kde vše je řešeno a řízeno jako manažerská organizace, kde jsou dobrovolné příspěvky či desátky řadových členů stékajících se z jednotlivých sborů do centrály a dále více či méně rozumně či spravedlivě přerozdělovány a rozpouštěny nazpět ve formě odměn, mzdy či příspěvku na činnost anebo jak se to dá ještě jinak nazvat?! Ale nemyslím si, že něco málo jim nezůstane za nehty na administrativní chod a jiné podružné věci, z nichž některé jsou vskutku opravdu účelné; a některé byly i za tímto účelem vytvořeny. Mno … a asi tak nějak se lidská organizace stává mnoha lidem předmětem klopýtání a aniž si to uvědomují, ona sama se stává jejich útočištěm a modlou (falešným bohem) v jejímž stínu spoléhají na záchranu a mají ji za takovou Noemovu archu, přičemž zapomínají na to, že jejich samotným zachráncem je sám Jehova Bůh a jeho Syn, náš Pán a Král Jehošua Kristus.

Je velmi zajímavé, že v době po smrti Jehošuy Krista tyto věci jeho následovníci nepotřebovali. Sbory vznikaly spontánně na základě cestujících kazatelů pod vedením samotného Boha a jeho svatého ducha, přičemž předávání dobré zprávy a jiné s tím spojené činnosti řídil samotný Jehošua Kristus, a všechny sbory tak spadaly pod jednoho velekněze [tedy přímo pod něj] „toho, který drží v pravici sedm hvězd“ a dohlíží na všechny sbory/církve po celé Zemi. A cestující kazatelé? Ti spíše fungovali v rámci jednotlivých sborů jako zprostředkovatelé, ať darů hmotných či finančních anebo duchovních; jinak měl téměř každý nějakou svou práci. Samozřejmě bylo v daném sboru vždy postaráno o ty, kdo to opravdu potřebovali. Ale to je něco jiného, protože to bylo vždy v kompetenci dané skupinky kristovců.

Když to shrnu, nikde není po smrti Jehošuy Krista nastíněn model vedení jednotlivých sborů kristovců, tak jak jej vidíme v dnešní době, jak fungují vskutku současné křesťanské organizace. Když však čtu Zákon a vidím kněžskou službu a příspěvky či oběti … od lidí, tak to se týkalo kněží vyvolených přímo pro službu v chrámu pro Boha a lidi, a tímto byli tito Boží služebníci ustanoveni samotným Bohem na základě kritérií, které On sám přímo stanovil včetně samotného chrámu a způsobu služby, jak má vypadat. Nejenom, že kněz předkládal „oběť za hřích“ za hříšníka, také jemu připadla část z oběti jako obživa, což bylo striktně Bohem stanoveno (laskavé opatření), protože jejich prací v chrámu bylo neustále sloužit Bohu a neměli čas pracovat. Samozřejmě, že mimo vyčleněnou službu žili ve svých městech a měli pole, domy, manželky a děti, ale v době služby byly zajištěni. Proč však většina tzv. křesťanských organizací kombinuje právě tyto myšlenky z celého Božího Slova, jak se jim to právě hodí do krámu a aplikuje je na dnešní dobu? Copak jim nedochází, že Zákon byl „stínem budoucích věcí“ a jeho naplněním již není třeba dodržovat jeho ustanovení, jak o tom pod inspirací hovoří Pavel? Jediným [naším] veleknězem je Jehošua Kristus a ostatní jsou „spolupracovníci ve víře“ na základě vzoru, který stanovil právě on.

Co bych asi tak řekl na závěr? Původně jsem si myslel, že pravé náboženství jsou svědkové Jehovovi, protože jsem “díky jim” začal studovat Boží Slovo. Slova “díky jim” píši v uvozovkách, neboť jsem tak i dříve uvažoval (1Kor 3:1-4). Ale ve skutečnosti to bylo díky Bohu, to On mne přitáhl ke svému Slovu svatým duchem. Uvažoval jsem prostě jako člověk, tak jak to popisuje apoštol Pavel. Místo “Pavlovi” jsem si dosadil “svědkům Jehovovým” a na místo “Apollovi” jsem dosadil „Adventistům sedmého dne“. A pak mi to všechno “docvaklo” a začalo mi být najednou jasná spoustu věcí. Žádný člověk prostě nepatří žádné náboženské organizaci, což je zřejmé z následujících veršů v 1.Kor 3.kap a i dále kdekoliv jinde v BS. Jehošua Kristus nepřišel založit žádné náboženství potažmo náboženskou organizaci či organizace, ale přišel svým příkladem ukázat, jak má správný, Boží člověk, žít (Sk 11:26b).

Kdysi jsem slyšel pokřivenou myšlenku, že mnoho náboženství je různorodými cestami k Bohu. Opravdu? Říkám “pokřivenou” proto, že satan ďábel opět překroutil Jehošuova slova ke svému vlastnímu obrazu, tak aby byla přijatelná pro všechny formální a laxní věřící. Spíše bych řekl, že právě ve všech těchto různorodých náboženstvích (a i kdekoliv mimo ně) jsou rozptýleni skuteční kristovci, kteří když se potkají, tak se podvědomě poznají. Každý upřímný badatel Božího Slova nechť si připomene zásadní informaci “podle ovoce se pozná strom” (Mat 7:15-20) a ať použije rozlišovací schopnost, na koho se to vztahuje.

Jak to tedy vlastně je? Přečti si prosím slova z Matouše 13:24-30, 36-43 a dále Zj 1:16, 20. Co z toho všeho vlastně vyplývá? Slovem ‘kristovec’ (následovník Jehošuy Krista) se myslí způsob života a ne nějakou organizaci, ať se jmenuje jakýmkoliv sebe-svatějším jménem s odkazy na Boží Slovo – to totiž ještě neznamená, že není chybující, neboť kdekoliv je prostor chyby.

Víme, že v knize Zjevení sedmička znamená úplnost, takže drží-li Jehošua v pravici sedm hvězd a okolo má sedm svícnů, tak plně dohlíží na všechny sbory svých následovníků a všechny sborové pastýře na celém světě, kde lidé mají co do činění s jeho jménem anebo s jeho Otcem, čímž bylo doplněno znázornění z Matouše, které bylo napsáno o cca 30 let dříve, ze kterého jasně vyplývá, že se stará o všechny své ovce, které jsou rozptýleny kdekoliv na Zemi. Všechny ovce také znají jeho hlas (Jan 10:1-15). Spíše bych řekl Kristovými slovy: všechny moje ovce jsou rozptýleny po celém světě, já znám je a ony znají mne, já je teď jako správný pastýř pasu. Potom je v závěru systému věcí (na konci světa) sesbírám.

Ovšem někteří lidé, a není jich málo, mají vlivem indoktrinace pod vedením vládce tohoto světa – více či méně zkreslené názory a představy, a tak je mnohdy těžké oddělit tyto skutečnosti od sebe. Ono to také souvisí s ovocem ducha (Gal 5 kap.), zda-li jej člověk od Boha dostává či nikoliv. V opačném případě je člověk na „nejlepší cestě“ se stát „bojovníkem proti Bohu“, přestože si bude myslet, že jedná správně.

Takže odpověď na otázku, co je to Velký Babylón – už máme. Víme, že následovníci Jehošuy Krista byli pod inspirací nazváni křesťany již v prvním století, a žádná skupina nepotřebuje nějaký nový název, aby se oddělili od těch špatných organizací. Každý další nově vzniklá náboženská ***křesťanská organizace nazvána sebelepším jménem s odkazem na Boží Slovo ji vůbec neposvěcuje a ani ji v Božích očích nijak nestaví do příznivějšího světla, ba právě naopak to přispívá k celkovému chaosu a zmatku, a tak … se nám tu před našima očima rozvíjí … je na scéně „Velký Babylón“.

Křesťané jsou ve skutečnosti lidé rozptýlení napříč všemi náboženstvími a i mimo ně, jak o tom hovoří samotný Jehošua v podobenství (Mat 13:24-30, 36-43) … ať se to mnohým líbí nebo nelíbí. Prostě to tak je!

Co tedy znamená vybídka ke knize Zjevení „vyjděte z něho můj lide, aby na vás nedopadla část z jeho ran“?! Někteří říkají, že by se křesťan měl zříct toho náboženství, o kterém zjistil, že to není “to pravé ořechové”. Ale které je to pravé?! Mám přejít někam jinam? A co když to tam bude stejné, ne-li horší? Možná, či snad i lepší? Dříve nebo později na novém místě člověk odhalí jiné nedostatky, které jsou všude v každé lidské organizaci, i když náboženského charakteru. Třeba tam v té jiné církvi či sboru je lepší a laskavější společenství, ale jak překousnu ty jejich svátky, které z mého pohledu zneuctívají Boha? Jsem zvyklý uctívat Boha jiným způsobem, jak oni … člověka od přirozenosti napadne spoustu různých otázek „jak mám z něj vyjít“?! On vlastně ani člověk přímo fyzicky kolikrát odejít nemusí, ale může (dle svědomí a druhu společnosti), ledaže by odešel úplně ze světa, a to opravdu nejde! Řekl bych spíše a je to jisté, že Jehošua „nebyl částí světa“, a tak i my nemusíme být součástí toho pokryteckého způsobu uctívání či společenství, který nás právě zrovna obklopuje. Záleží tedy na svědomí a povaze každého, jak zhodnotí situaci v daném místě a čase, zda-li je pro něj osobně prospěšné vzhledem k jeho vztahu k Bohu setrvávat v tomto konkrétním společenství.

Naším vzorem nám budiž Jehošua Kristus, kterého chtějme následovat a napodobovat.

Pro skutečného křesťana „není modla nic“, jak je psáno prostřednictvím Písma a skrze slova apoštola Pavla. Spíše každý jako křesťan hleď na to, jestli to společenství je pro tebe budující a povzbuzující, a jestli tví přátelé skutečně milují Boha a Krista s opravdovým a upřímným zájmen. Nauč se v duchovním ohledu oddělovat zrno od plev, a pokud přijdeš na něco zajímavého a podnětného, tak se poděl. Je potom na každém, bude-li to dělat či ne. Každý jsme však ve víře svobodní, a proto nikoho za žádných okolností nenuťme, a ani se sami nenechme nutit k něčemu, co je proti našemu svědomí. Každý máme jiné tempo duchovního růstu. Pokud tě někdo neustále a soustavně sráží, nutí k něčemu, pomlouvá a vládne v místě strach z člověka apod., tak to není pro tebe to nejlepší místo. Zastav se… a nějakou dobu popřemýšlej. Zkus se třeba poohlédnout po jiném sboru. Toto není samozřejmě pravidlo. Nikdo nesmí být tvým svědomím, ale může být tvým přítelem, spolupracovníkem ve víře, který tě povzbudí a pozdvihne v těžkých dobách, vždyť „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, ten zůstává ve spojení s Bohem a Bůh zůstává ve spojení s ním“ a „kdo nemiluje bratra, kterého viděl, tak nemůže milovat Boha, kterého neviděl“.

Toto prosím mějte vždy na paměti.

*** V Bibli je použito slovo „kristovec“ 1x a „kristovci“ 1x – ovšem výraz „křesťanství“ či „křesťanstvo“ (ve smyslu nějaké organizace) nikde v BS nenajdete. Všimněte si, že Jehošua Kristus, když oslovuje své následovníky, tak hovoří prostě a jen o sborech/církvích“.

*** křesťan znamená pokřtěný, a pokřtěný může být kdokoliv a cokoliv, a křest sám o sobě neznamená, že jsem následovník Božího Syna Jehošuy Krista

Boleslav Křišťál

email.tyrtai@gmail.com

Pokračováním užívání této stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít