Satanova promluva k Adamu Vojtěchovi

Chtěl jsi mi sloužit,

tak jen mi služ,

v tom čase temnoty

a třeba hraj k tomu blues

Jak lehké si tě koupit

v tom čase temnoty,

když jsi dospíval,

když jsi o věcech snil

Dnes mi splácíš

svým vlastním hlasem,

temný ten plán,

ano svým žalem.

To já jsem tvůj pán!

Kdo by to řekl,

že zrušit se to nedá,

když jsi poklekl,

aby ses mi oddal.

I když už víš,

že tě budou trhat,

tak se jich bojíš,

aby sis přiznal,

jaké jsi nic

Ach Adame Vojtěchu,

ty ubohá nulo,

jak bys rád vrátil

ten svůj tajný slib.

Už jen dřevěný penál,

myslel sis, že budeš král.

Za mrzký peníz, zvrácených věcí,

tvých hloupých dětských snů.

Všechny jsi zradil

pro deset minut podivné slávy

i nůž do zad jsi vrazil.

Už nepomůže říci:

„Já byl tenkrát vůl.“

Jo sláva, ta něco stojí,

vždyť ty jsi o ni tak stál,

jak sám voják v poli,

já ti ji dal.

A vlak se rozjel,

gehenna je jeho cíl

Vystoupit na to fakt nemáš,

jak Kennedyho bych tě zabil,

tak hraješ hru,

máš na ní podíl,

kterou ovládá tvůj strach.

By Igor Zemánek

Milovník dějin, badatel Písma.

RSS36k
Follow by Email28k
WhatsApp112k