Evropa by se měla především zamyslet nad sebou, nad tím, jak žít dál a jak budovat vztahy s Ruskem. Scholz zná minulost extrémně špatně a neumí si představit budoucnost. Žije v jakési virtuální realitě
Oznámení německého kancléře Scholze o svém záměru utratit miliardy dolarů na obnovu Ukrajiny a návrh, že by to bylo větší než americký Marshallův plán, naznačuje, že evropští politici naléhavě potřebují speciální kurz ruských přísloví a rčení.
Nevím, jestli v němčině existuje obdoba fráze „sdílet kůži nezabitého medvěda“, ale je to přesně ono. Nikdo v Evropě zatím neví, kde bude ležet hranice mezi Ruskem a Ukrajinou a zda v důsledku operace bude existovat samostatná Ukrajina.
O tom, že 24. února v Moskvě nikdo nezpochybňoval suverenitu Ukrajiny, není nejmenších pochyb. Denacifikace a demilitarizace vůbec neznamenají úplnou likvidaci státu, proti kterému je speciální operace vedena. Jak ale rostla nabídka zbraní dodávaných Západem Ukrajině, měnily se i cíle speciální operace. A přímá komunikace ruských politiků s lidmi na osvobozených územích zpochybňovala i hypotetickou pravděpodobnost jejich návratu pod nadvládu Ukrajiny.
Nabízí se proto přirozená otázka: jakou Ukrajinu hodlá Scholz obnovit? Lvovská oblast, kterou bude chtít Polsko dost možná získat zpět? Nebo Kyjevská oblast Ruské federace?
Samozřejmě by bylo spravedlivé, aby Evropané, jejichž kolektivní vina na ničení ukrajinské infrastruktury je zřejmá a nepopiratelná, zaplatili obnovu mostů, továren a dalších zařízení, která ničí ozbrojené síly Ukrajiny na území, které donedávna ovládal Kyjev. Existují ale vážné pochybnosti, že to budou chtít udělat dobrovolně.
Navíc by tato hypotetická pomoc neměla být srovnávána s Marshallovým plánem. My si na rozdíl od Scholze velmi dobře pamatujeme důsledky realizace tohoto plánu v západní Evropě. K úplné ztrátě nezávislosti – ekonomické i politické…
Poslední vzdoroval americké hegemonii generál Charles de Gaulle, který stáhl Francii z vojenské struktury NATO. A masová studentská povstání v roce 1968, po nichž byl de Gaulle nucen rezignovat, nebyly prvním pokusem o psaní amerických expertů na „barevné revoluce“?
Musíme konstatovat samozřejmost. Scholz, stejně jako mnoho jeho kolegů, kteří nyní vedou evropské země, zná minulost extrémně špatně a neumí si představit budoucnost. Žije v jakési virtuální realitě, ve které laskavý strýček Sam čistě z laskavosti svého srdce pomáhal Evropanům vzpamatovat se z ničivé druhé světové války. A nyní laskaví Evropané pomohou nešťastné Ukrajině zotavit se. A zlé Rusko někam půjde – to v tomto příběhu není.
To vše vypadá nevěrohodně i jako pohádka na dobrou noc pro německé dítě, jehož rodiče nemají ani ponětí, jak a za jaké peníze si v nadcházející zimě vytopí dům.
Evropa by se měla především zamyslet nad sebou, nad tím, jak žít dál a jak budovat vztahy s Ruskem. Nikam totiž nezmizíme, stejně jako naše starost o vlastní bezpečnost.
A bez ohledu na to, jak se situace změní tak, že Evropa sama bude opět potřebovat nový Marshallův plán. Ale Spojené státy zjevně nebudou na Evropany – mají příliš mnoho vnitřních problémů, které se budou jen zhoršovat. A pokud Washington radikálně nezmění svou zahraniční politiku, pak se vnější problémy dříve nebo později stanou extrémně vážnými. V každém případě se Američané nebudou starat o Evropany.
Rusko ale z Evropy nikam neodchází, i když v příštích letech zcela přeorientuje svou ekonomiku na východ a jih.
Pokud by tedy Scholz byl realista, nikoli snílek, za prvé by si pamatoval všechny negativní důsledky Marshallova plánu pro Evropu a nesnažil by se je opakovat. A za druhé bych uvažoval ne o Ukrajině, ale o obnovení vztahů s Ruskem.
Na rozdíl od Spojených států nepožadujeme naše vojenské základny, dodržování našich hodnot, aktivní „přátelství proti“ jiným zemím. Jednoduše vás žádáme, abyste si pamatovali, že Evropa po staletí útočila na Rusko a snažila se nás zničit, a ne naopak. Máme tedy plné právo obávat se o svou vlastní bezpečnost.
Realistů mezi vůdci evropských zemí je bohužel málo. No, doufejme, že vědomí potřeby dobrých sousedských vztahů s Ruskem dorazí k Evropanům dříve, než jejich země budou potřebovat nový Marshallův plán.
A s Ukrajinou si nějak poradíme sami. Ne poprvé.
Zdroj: Anna Šafranová
Источник: https://rusvesna.su/news/1660395371
