V této třetí části se zaměříme na odhalení archeologů, tak jak jsou zveřejněna v dokumentu, který můžete shlédnout v předchozí části a dáme si některé věci do kontextu. Ti co shlédli dokument už ví, že vše se musí na časové ose posunout, ale mnozí ještě nechápou, že správný posun není do roku 1450 př.n.l. ohledně exodu, ale do roku 1493 př.n.l.. Proto zničení Jericha, o kterém se tam mluví, že nastalo v letech 1450 př.n.l. je správné a díky chronologii Písma víme, že to bylo na jaře 1453 př.n.l..

Pokud chápeme patriarchální uspořádání, pak rozumíme i egyptským dynastiím a bojům o moc a různým přechodným obdobím. Egypt v pozdější době ovládaly i výrazné Etiopské dynastie. Proč to tak bylo? Protože původ etiopských rodin vycházel ze stejných kořenů. Podle Bible byl praotcem Kuš, vnuk Noema a syn třetího Noemova syna v pořadí Chama. Právě Kušitské rodiny ovládly po zmatení jazyků oblast dolního Egypta, kde se usadily. Byli pokrevními potomky Chama, který byl i praotcem Kanaána, kde působilo mnoho Refaim, tedy obrů, kříženců, jenž mnozí měli po šesti prstech na rukou i nohou.

Tato Satanova mládež byla součástí i egyptské populace. Dalším důležitým potomkem Chama byl Nimrod, první král Země. Pokud se podíváme na různá vyobrazení faraonů a prvotních králů v Mezopotámii, vidíme tam často vyobrazeny osoby nadrozměrné, oproti běžným lidem. Archeologové toto chybně vykládají, jako zdůraznění velikosti toho, kterého faraona, či vládce Mezopotámie. Pokud rozumíme tomu, co nám Písmo sděluje o obrech, pak rozumíme těmto obrazům. Velikost faraonů odkazovala v Egyptě na propojení některých dynastií s těmito obry, kdy sami měli díky pohlavních spojení část krve i z těchto kříženců, kterým říkali mocní, tedy bohové. Oni pak byli polobohy.

Nauka o reinkarnaci, která byla v těch oblastech velmi rozšířena, protože Satan musel vysvětlit, proč je smrt přítomna, ač slíbil, že lidé umírat nebudou. Tak tato nauka oddělila duši od těla. Přesný opak toho, co učilo Písmo. Okultismus, který byl díky kněžím provozován a je přítomen až dodnes, kdy každá mše, kterou provádí různé náboženské domy, jsou okultní obřady, které mají za cíl, odpojit takto zapojeného člověka, od Stvořitele nebe a Země, JeHoVaH Boha. Toho s největší autoritou. Nejvíc se uctívání podle vzoru Egypta podobají mše v Římsko-katolických a Pravoslavných církvích. Okázalost a posvátná roucha jsou plné egyptské a mezopotámské symboliky. Doporučuji nahlédnout třeba na tuto stránku.

Jak jsem uvedl už v úvodu této série, bylo pohlavní spojení s obry velmi důležité. Tato “svatá krev”, je dnes velmi rozšířena mezi těmi, kdo ze zákulisí ovládají svět.  Proč o tom mluvím, pochopíme až ze samotného příběhu o Mojžíšovi. Ahmose I., sjednotitel Egypta poté, co se rozpadl po nástupu prvního faraona, ženy Sebeknofru a ukončil dynastii Amenemhetovců, byl Ahmose I. jedním z těch, kdo měl pokrevní příbuznost se syny Annaka, tedy obry. Proto bylo potřeba, aby se udržovala čistota krve sňatky mezi velmi blízkými rodinnými příslušníky. Stejně jako dnes si pánové a dynastie vládnoucích elit udržují vzájemnými svazky svou čistou krev. Pokud se podíváme na Donalda Trumpa, tak zjistíme, že je příbuzný s Hillary Clinton a jejich společný prapředek je například Karel Veliký. Jsou o tom rozsáhlé studie v anglicky mluvících zemích a to jen potvrzuje, že se nic na politickém nebi neděje náhodou.

Ahmose I. nastoupil do pozice představeného v roce 1620 př.n.l. a po celou dobu sjednocoval Egypt a podroboval si další dynastie, které měly ambice také ovládnou tuto oblast. Jeho syn Amenhotep I. to zakončil porážkou Nubijské dynastie a zaměřil svou pozornost na Hyksóské obyvatelstvo v zemi Gošen, nebo také v oblasti známé jako Ramsese, kde hlavním městem bylo Hebrejci vybudované město Avaris, které započal stavět Josef s Jákobem, když sestoupil Jákob do Egypta a zemi Gošen (Ramsese) jim přidělil Senusreti III.. Byla to nejenom úrodná oblast, ale byla i vhodná pro pasteveckou činnost. Protože tam bylo dostatek slámy, bylo to dobré místo pro výrobu cihel.

V tomto čase započalo zotročování Hebrejců. V závěru Amenhotepovy vlády se narodil Áron a pár let před ním Mirijam. Jak je známo s Písma, nastala velká změna, kterou prosadil v roce 1574 př.n.l. Thutmose I. při svém nástupu, že mají být zabity všechny děti mužského pohlaví. Proč to udělal? Satan věděl, že se rodí čtvrtá generace, která má z Egypta vyjít. Věděl, že zotročení je také v rámci připuštění tlaku na Izraelity a mohl se jim pomstít, za Josefovu vládu, která pokořila jeho věrné kněžstvo a snížila jeho autoritu. Toto Satan neodpouští a jak si ukážeme dále, je to jeden z hlavních motorů jeho vzteku v celých dějinách lidstva. Kdo se jemu a jeho vojsku neklaní, tak toho pronásleduje všemi možnými prostředky. Nejprve hledá způsoby, jak lapit člověka do jeho sítě a předat jej do připravených ohrádek a když ani toto nezabere, tak ničit, jak mu to nebeský Otec dovolí a dnes už Jehošua, což je pro něj ještě větší potupa.

Jak nám odhaluje dokument, existuje nejenom město Avaris, ale existuje i soupis egyptských domácností, kde otroci mají jednoznačně hebrejské jména, ale je tam zmíněna i porodní bába Šifra. Co je na tom papyru nejzajímavější je to, že je datován právě do doby 1580-70 př.n.l.. A když víme, že i Písmo je ve shodě, nemusíme pochybovat o pravdivosti tohoto záznamu a také o slovech Písma samotného. Dalším jasným důkazem archeologie je nález dětských hrobů, mužských potomků, protože i toto se dá zjistit, kdy jsou tyto děti staré ne více jak 3 měsíce. Opět se v dataci shodují archeologové, že to Hebrejce postihovalo v jednom časovém období do druhé poloviny 16 století, tedy v letech 1574 – 1548 př.n.l., kdy skončila vláda Thutmose II. Genocida, která byla až do roku 1494 př.n.l. značně zkrátila průměrný věk Hebrejského obyvatelstva na nějakých 35 až 38 let. Vše se odehrávalo v poslední, čtvrté generaci.

Teď se vraťme k Mojžíšovi samotnému. Písmo nám odhaluje, že jej adoptovala pro jeho krásu faraonova dcera. Není jmenována a to záměrně, protože tyto informace musí být známy až v ČASE KONCE. To, že tou princeznou byla Hatšepsut, tak to už mnohé badatele napadlo. Víme o ni, že se stala manželkou nevlastního bratra Thutmose II.. Víme, že mu neporodila syna, tedy toho, kdo by po něm nastoupil na trůn. Víme, že si s konkubínou pořídil potomka, kterému dal jméno Thutmose III. a že on byl předán k výchově Amonovým kněžím a jeho životní cesta měla směřovat k tomu, aby se stal budoucím veleknězem. Což se i stalo. Zde je zajímavá verze některých archeologů, kteří vypráví příběh o tom, že když se narodil, tak jeho otec krátce na to zemřel a protože ještě nebyl dostatečně starý, tak se vlády místo něho ujala Hatšepsut. To je dojemný příběh, ale tak trochu vybočuje z toho, co bylo v Egyptě běžné, že se takovému nástupci určil poručník, můžeme to vidět například v době Tutanchamona, kdy jim byl velekněz Ajj, o kterém si také něco povíme ve 4 díle, ale neexistovalo, aby tento poručník byl vydáván za faraona.

Povím vám tedy skutečný příběh, ne tu hi story, protože to není jen o tom, že mi jej nebeský Otec odhalil, ale je znám i mezi archeology. Když si Thutmose II. užíval Esetou, to bylo ještě v době kdy už byl ženatý s Hatšepsut, ale nebyl ještě farao, tak Esetu oplodnil. To se samozřejmě Hatšepsut dozvěděla a shodou okolností to bylo v roce 1573 př.n.l., kdy se narodil Mojžíš. Toto jméno znamená: VYTAŽENÝ Z VODY. Co asi tak Hatšepsut, mladá manželka pociťovala, když její choť si užíval radovánek radějis konkubínou než s ní? No muselo ji to velmi bolet. Proto když uviděla to rozkošné tří měsíční miminko, ač věděla že je to Hebrejec, tak si jej osvojila. Aby Thutmoseho potupu smyla úplně, donutila jej, aby Mojžíše přijal  a adoptoval i on. Tak Thutmose III. putoval pěkně do kněžské služby, což byl v Egyptě také velmi často praktikovaný zvyk, aby jej nemusela mít na očích. Podle utajovaných záznamů se ví, že v době své smrti měl Thutmose III. okolo 80 let. Takže žádných 60, ale byl o dvacet let starší. A protože se jeho mumie nikdy nenašla, tak se tento příběh o jeho 60 letém věku pěkně šíří. Co známe a co archeologie odhalila?

Tím je Thutmoseho hrob, který byl připraven, ale ještě nebyl plně dokončen. A našla se v něm mumie, která odpovídá věku mezi 20-30 lety. Takže je jasné, že to Thutmose III. není ani náhodou. Kdo to je, si vysvětlíme, až za chvilku.

Zde vidíme část jedné stěny jeho hrobky, kdy se jeho hůl proměňuje v hada. Kdo zná Mojžíšův příběh, tak ten ví, že to byl nejenom jeden ze zázraků, který se za jeho života stal, ale víme, že to dělali i kněží, Jamese a Jambrese, faraonovi pobočníci, ale jejich hole byli tři. Čí byla asi ta třetí? Hádejte a obrázek vám to ukazuje. Nejenom, že nenajdete u nikoho z dalších faraonů něco podobného, ale také nenajdete krom Ajje, že by byl ještě někdo zároveň veleknězem. Ajjem se fakt nyní nechci zabývat, ten má svůj příběh spojen s událostmi po exodu. O tom až později.

Po náhlé smrti Thutmose II. se na egyptském trůnu stane opět něco, co není vůbec běžné v egyptských dějinách. Pár případů známe a je zajímavé, že se všechny odehrály spojené z Písmem. První případ, kdy na trůn usedá jako farao muž, ale je to žena, tak to se stalo za Josefova života, kdy dosáhl 100 let a tou ženou byla Sebeknofru. Proč ji na tři roky přijali Egypťané? Protože ji toto postavení zajistil Josef. A komu se toto vůbec nelíbilo? Hádejte třikrát? Satanovým kněžím, kteří přísně dbali na patriarchát. Proto byla její vláda krátká a tak se ji zbavili. A nastupuje zde přechodné období 52 let, kdy bojují představení rodů, čili faraonové, o své postavení, které ukončuje Ahmose I.. Protože příběhy píši kněží, máme z toho přechodného období 52 let, najednou dobu dlouhou přes 200 let.

Druhý případ, který je mi znám, tak ten nastal za Hatšepsut. Třetí za Ptolemaiovské éry  je to Kleopatra druhá a poslední ženou je Kleopatra VII, kterou všichni známe jako královnu Kleopatru. O obou Kleopatrách, tedy o událostech kolem nich mluví prorok Daniel v 11. kapitole. Víc najdete zde.

Nás zajímá Hatšepsut. Aby mohla být faraonem, musela mít nějakou záštitu. To znamená, že ji žijící následník trůnu umožní, aby jej zastupovala. Aby to bylo košer i pro kněze a Egypťany, musí se stát symbolicky mužem. Na to už rituál měli. Pokud by Hatšepsut neměla za zády skutečného následníka, tak by jmenovali Thutmose III. a nikdy by se faraonem nestala. Ale s Thutmosem nikdo nepočítal, protože až do roku 1534 př.n.l. tam byl někdo, kdo měl právo, kdykoli se ujmout svého úřadu. A kdo to byl? Byl to Mojžíš, ale jak víme, ten pohrdl tím, aby se faraonem stal.

A zde opět příběh, který se nám snaží vykladači vnutit, kulhá na obě nohy. Hatšepsut přece byla faraonem proto, že byl náš Thutmose moc maličký. Tak jak to, že je tam 22 let? To by už Thutmosemu bylo nějakých 28. Tedy, kdyby se narodil podle toho ahoj příběhu. Nejpozději po 4 letech by Hatšepsut mašírovala z trůnu. Takže musíme pochopit, co se skutečně stalo. V roce 1548 př.n.l. Mojžíš odmítá nástup na trůn. Pověřuje správou země svou adoptivní matku. Všichni jsou s tím ok, protože to nebourá patriarchát. Ale stane se něco, co Hatšepsut po 14 letech  u moci vytočí doběla. Mojžíš, její milovaný syn, si dovolí šáhnout na Egypťana, který týrá nějakého špinavého Hebrejce a ještě si dovolí jej zabít. Tak její praděd, s tou správnou krví v těle, tak ten konečně Josefem zneuctěné dynastie konečně vynese na trůn představených a zbaví jejich rod otroctví a podřízenosti. A jemu, kterému bylo dovoleno stát se tou smetánkou, tak jemu je život otroka více, než Egypťana?

A teď si představte, jak to hnulo žlučí kněžím, kteří si hýčkali mezi sebou tu správnou krev a Hebrejský nalezenec tady opět zavádí to, co už tu jednou bylo. Proto jej Hatšepsut chce zabít, protože na ní tlačila Satanova sebranka ctitelů a samotný Satan skrze ně, protože si moc dobře Satan uvědomoval, proč se Mojžíš dostal k následovnictví, aby Hyksósy osvobodil z otroctví. Proto musí Mojžíš hodně daleko, až za Akabský záliv Rudého moře do země Midiana, dnešní Saudské Arábie, aby tam hledal azyl. Proč Jehovův anděl říká po 40 letech Mojžíšovi, ať sestoupí do Egypta, že ti, co jej chtěli zabít už jsou mrtví? Jinak tím andělem byl budoucí Kristus, tehdy měl ještě jediné jméno. Michael, což znamená: KDO JE JAKO BŮH? On jediný, prvorozený ze všeho stvoření mohl nést a představovat se v Písmu jako JeHoVaH, protože v něm, jak Písmo říká, je ukryto Otcovo jméno, které se stalo známé až tehdy, kdy se narodil jako člověk v nedokonalém těle, jedinou skutečnou reinkarnací, když mu bylo dáno jméno Jehošua, což znamená v doslovném překladu: JeHoVaH ZACHRAŇUJE, nebo ještě doslovněji: PŮSOBÍ, ABY SE STAL ZÁCHRANOU.

Říká mu to proto, že Thutmosovi kněží, kteří jej připravovali do role velekněze, že už zemřeli, ale Thutmose III. nechtěl Mojžíše zabít, protože on byl jeho nevlastním bratrem se kterým si hrál. Protože si Thutmose III., velký farao, kterého pojmenovali archeologové, když o něm našli záznamy, že je to Napoleon Egyptský, tak se k Mojžíšovi choval s úctou, protože si uvědomoval, že by musel po jeho příchodu z trůnu dolů, kdyby toto Mojžíš vyžadoval, protože to byla patriarchální společnost a pravidla byla jasně daná. Thutmose ne Thutmose. Proto se Hatšepsut udržela ještě dalších 8 roků u moci, než nastoupil Thutmose III. a než ji kněží otrávili. Mezitím se stal Thutmose veleknězem a velekněz musí poslouchat svého boha, svého pánička a ten mu jasně nařídil, aby po Hatšepsut nezůstala ani památka. Vždyť svou adopcí opět pokořila Satana a pošpinila tu správnou krev, jenž kolovala v jejich žilách. Že takto Satan jedná, tak to si ještě ukážeme na dalších dějinných událostech.

Přesto Satanovi nebylo dovoleno, aby Hatšepsut vymazal úplně. Že byl Thutmose III. velmi žádoucím pro Satana, tak o tom svědčí i to, že mohl proměnit svou hůl v hada. Dalším důkazem je sepsání knihy mrtvých, kterou až dodnes ta správná krev užívá při svých satanských rituálech. Jak si zajistil Satan, aby ta správná krev tu kolovala až do dnes? Tím, že Ptolemailovci se spojili s krví žen potomků Ahmosovy dynastie a nedovolil, aby byla Octaviánem zlikvidována, když zabil Cesariona, Ceasarova potomka s Kleopatrou VII., ale ty tři děti co měla s Antoniem, tak ty nechal naživu a ještě je dal na starost jeho sestře Octávii, aby je řádně vychovala. Proto tu máme šlechtu s tak zvanou modrou krví a máme tu po celém světě politiky, kteří jsou z jednoho hnízda.

A nyní si prosím vzpomeňte na Leidenský papyrus, který shodou okolností pochází z let okolo roku 1490 př.n.l., o kterém se zmiňuje i dokument, který máte v předchozím dílu. Jak se v něm hovoří o těch ranách, které Egypt zažil a jak jej napsal vysoký státní úředník, který měl přístup k faraonovi. Každý soudný člověk pochopí, o čem Yppuvér hovoří, jen ti archeologové to ne a ne přijmout. Proč? Protože někdo z opisovačů zaměnil v Písmu město Avaris, za město Ramsese. No a proto se přece exodus nemohl udát za Thutmose III., ale za faraona Ramsese II.. Přitom stačí pochopit, že ten, kdo opis prováděl, chtěl současníkům ukázat, kde se to město, které tenkráte Hebrejci stavěli, tak kde se nacházelo v jeho době. Vždyť i Hebrejci přejmenovali mnoho měst, když zabrali oblast Kanaán. Dalším známým faktem je, že i ta oblast se takto nazývala dávno před narozením Ramsese II.

Protože víme, že se v hrobce Thutmose III. nalezlo daleko mladší tělo, které bylo pohřbeno s královskými poctami, musíme si opět propojit události, ke který skutečně došlo. Co víme z archeologie? Že syn Thutmose III. Amenhotep II. nebyl v přímé linii pro nástupnictví, ale že jim byl jeho nevlastní bratr Amenhotep. Ten ale předčasně zemřel. Amenhotep II. byl na válečné výpravě v oblasti Sýrie a Kanaánu, takže byl od roku 1494 př.n.l. mimo. Bylo to logické, že zastupoval svého otce Thutmose III., když už mu bylo 80 a bylo třeba poslat do boje mladou krev. Tento budoucí farao zanechal v domě svého otce svého syna, který měl být jako prvorozený dalším patriarchou. Kolik mu asi tak myslíte, že bylo let? Thutmosovi je 80, jeho synovy  Amenhotepovi je asi 50 a vnukovi Thutomesovi III. je něco mezi 20-30 lety. A jak víme i z Yppuvora záznamu, všude kolem jsou mrtví a otroci drancují své pány a je to rána způsobena jediným Bohem. Ne těmi mocnými, tedy bohy Egypta.

A co slibuje Mojžíš svému nevlastnímu bratrovi, když Izraelity nepropustí? Že při desáté ráně zamřou všichni prvorození v Egyptě a také prvorozený pod jeho střechou. Takže kdo to mohl být, když Amenhotep už byl mrtvý? No mohl to být jedině 20-30 letý vnouček, který byl prvorozeným synem Amenhotepa II.. Co víme dále? Že existuje jedna taková příhoda, kdy na syna Amenhotepa II. Thutmose  IV. promlouvá Sfinga a říká mu: “Thutmose, vím že nejsi následníkem trůnu, ale když odstraníš písek mezi mýma nohama, staneš se faraonem.”. No není to krásný příběh, krásná kamuflage, jak zatajit smrt skutečného následovníka při desáté egyptské ráně? To víte, že to Thutmose IV. udělal a usedl na trůn. Proč by někdo tak krásný příběh kazil PRAVDOU, že?

Další důkaz lze vystopovat právě tím, že tam byl pohřbený tento mladý muž s královskými poctami, tedy to musel být jednoznačně muž, jenž měl usednout na trůn. Když se podíváme do Písma, tak víme, že po jeho smrti Thutmose svolil a nechal Izraelity odejít. Asi za tři dny se dozvídá, že Izraelité nejdou cestou, kterou by po souši narazili na vojska Amenhotepa II., ale že jdou cestou Rudého moře, kde je před nimi Rudé moře a cesta je vede na Nubijskou pláž. Co ty tři dny dělal? Oplakával svého vnuka, zajišťoval mu pohřeb a ž potom vyrazil pln vzteku co mu JeHoVaH provedl a za Satanova povzbuzování se rozjel Izrael zničit. Jak to s ním dopadlo, takto nám Písmo odhaluje jasně. Utopil se v Rudém moři a jak natočené záběry ze dna Rudého moře ukazují, vozy měli loukotě, které se používaly jen v jediné době. Kdy to bylo? Za Thutmose III. a také jeho syna Amenhotepa II.. Není to zajímavé?

Posledním důkazem je to, že Amenhotep II. po svém návratu začal decimovat kněze a všechny úředníky, kteří měli nějakou autoritu. Proč to kluk udělal? Nebylo to náhodou proto, že kněží měli zajistit ochranu Egypta a místo toho, byli všichni bohové Egypta potupeni? Neříká přesně toto Písmo? A kdy se to stalo? V březnu roku 1493 př.n.l. A jak si ukážeme v posledním díle, pokud to nebudu muset rozdělit, aby to někdo pro délku četl, tak si i na tabulkách ukážeme, že celý příběh faraonů, tak jak jej vykopali, přesně odpovídá 480 letům do dnů Šalamouna a jak Atonizace potvrzuje přesně období obsazování Kanaánu a také si něco povíme o druhém veleknězi Satana Ajjovi, který se na oko vydával za velekněze Atona.

Kéž se sami dotazujete nebeského Otce JeHoVaH Boha, ve jménu Jehošuy Krále a Krista, zda je toto z lidské moudrosti, nebo jsou to informace, ke kterým mne vedl Otcův Duch, když jsem zkoumal skutečnou lidskou chronologii, abych umlčel Satanovy sluhy, jenž jsou kopáči, kteří se snaží dokázat Satanovy příběhy a popřít autenticitu Písma.

Váš a Kristův bratr Igi.

By Igor Zemánek

Milovník dějin, badatel Písma.

RSS36k
Follow by Email28k
WhatsApp112k