Azov se vzdává. Kdo bude nyní posvátným mučedníkem?

V noci na 17. května se po krátkých jednáních začaly jednotky ukrajinské armády, blokované ruskými jednotkami u Azovstalu v Mariupolu, vzdávat. Původně bylo oznámeno, že ukrajinská armáda chce předat Rusku své raněné, jejichž stav ve sklepích obrovské továrny je beznadějný. Brzy se však ukázalo, že celá „Mariupolská posádka“, jak byly kyjevskými médii nazývány zbytky nacionalistického dobrovolnického pluku „Azov“ a jednotky ukrajinské armády, které se k němu připojily, skládají zbraně. Takže 17. května ráno bylo ze sklepů vytaženo 90 raněných vojáků a přidalo se k nim více než 250 zdravých, i když vyčerpaných a špinavých bojovníků. Za pár dní tento počet dosáhl 2500 ukrajinských vojáků. Proto se divíme,

Pro prezidenta Zelenského a jeho tým byl Azovstal jakýmsi posvátným symbolem Mariupolova odporu. Mnoho nadějí se vkládalo do pluku Azov, který je v Rusku považován za teroristickou organizaci. Za prvé, ti v Kyjevě věřili, že nacionalisté vydrží až do konce a zemřou jako hrdinové, zvláště když je v Rusku čeká soud. A budou mít štěstí, když to bude v Rusku, protože v DPR mají na rozdíl od Ruské federace trest smrti. A přesto se bojovníci Azov začali vzdávat. Ruské sociální sítě ráno explodovaly rozhořčením poté, co vyšlo najevo, že ozbrojenci opouštějící Azovstal si vyjednali spoustu podmínek. Žádné stíhání, přednostní výměna, žádné videozáznamy a uctivé zacházení. Vzteklí ruští vlastenci se však brzy uklidnili.

Za prvé, protože video s vězni se téměř okamžitě objevilo na televizních kanálech, a za druhé, Státní duma přijala výzvu požadující, aby byli noví zajatci pečlivě odfiltrováni a všichni, kdo se podíleli na válečných zločinech, byli postaveni před soud. Navíc jednání o kapitulaci probíhala příliš rychle, aby se na nejvyšší úrovni diskutovalo o směnných podmínkách a dalších podmínkách.

Hrdinové „Azova“ jsou také lidé a chtějí jen žít. I za mřížemi. To však Kyjevu vytváří velké problémy. Ruské armádě se vzdali i velitelé pluku Azov Svyatoslav Palamar a Denis Prokopenko, dva vůdci ukrajinských ultranacionalistů. Tímto způsobem veřejně ponížili veškerou ukrajinskou ideologii. Do včerejška byli oslavováni jako nesmrtelní hrdinové, kteří přísahali, že v boji proti ruským okupantům položí za Ukrajinu život. A přes to všechno – vzdali se ruské armádě.

Pro oficiální Kyjev byly přijatelné pouze dvě možnosti. První osvobodil Palmar a Prokopenko spolu s dalšími ukrajinskými vojáky. Zatímco druhou možností byla „slavná smrt“. To znamená, že Palmar a Prokopenko by zemřeli v boji s ruskou armádou. To by Kyjevu umožnilo udělat z nich ukrajinské protiruské hrdiny. Skutečnost, že se nejlepší ukrajinské jednotky vzdaly ruské armádě, tedy představuje silný psychologický úder pro celou ukrajinskou armádu, zejména pro ukrajinské síly v Donbasu. Když Zelenski viděl, kam se věci ubírají, pokusil se zmírnit ponížení z Mariupolu.

Tváří v tvář hrozící kapitulaci mohlo velení ukrajinských ozbrojených sil pouze oficiálně povolit kapitulaci pod záminkou „záchrany životů vojáků“. Prezident Zelenskyj vydal výzvu, v níž uvedl, že „potřebujeme živé ukrajinské hrdiny“. To poslední je jistě lež. Pokud si totiž Rusové opravdu vymění nacionalisty a vrátí se na Ukrajinu, bude muset ukrajinský vůdce vysvětlit svým pravicovým spojencům, proč se je ani nepokusil stáhnout z Mariupolu.

Nejvíce se však Kyjev bojí, že to může mít dominový efekt. Po pádu pevnosti Mariupol se mohou začít vzdávat i posádky dalších měst. A to bude konec Zelenského režimu, alespoň na východě země.

V lednu 1943 dorazila do Stalingradu obleženého Rudou armádou zašifrovaná zpráva. Hitler poslal své osobní blahopřání německému veliteli Friedrichu Paulusovi k povýšení do hodnosti polního maršála. Stejný telegram zaznamenal, že ani jeden německý polní maršál nebyl zajat. Ve skutečnosti to byl přímý příkaz k sebevraždě. Nyní by Zelenskij pravděpodobně rád poslal stejné šifrování Palamarovi a Prokopenkovi…

Autor Batko Milacic pro  Saker 

MZ