Svět hoří a já mám jeden sen.

Každý den. Každý den. Každý den… se dočítám zprávy o tom, že někde někoho zabili, napadli, znásilnili takzvaní lidé, kteří nejsou původem Evropané. Zatím se to děje ve Francii, Německu, Británii a ostatních státech západní Evropy. Zatím.

Takzvaní uprchlíci, kteří se už ani nesnaží jako uprchlíci chovat, denně dokazují světu své skutečné úmysly. Pachateli těchto trestných činů jsou sami, takzvaní uprchlíci, nebo jejich „bratři ve víře,“ kteří se v uvedených zemích již narodili, nebo v nich přebývají již delší dobu. U islamistů je motivací k těmto trestným a teroristickým činům takzvané poslání islámu ovládnout svět, u pachatelů z afrických zemí pak obyčejné primitivní pudy, kterými tyto rasy oplývají v daleko větší míře než evropská bílá rasa. Velice často se tito takzvaní uprchlíci ze zemí afrických, rovněž ohánějí islámem, neboť toto náboženství je rozšířené i v Africe. Zatím se tyto činy dějí v zemích na západ od nás. Kdy to dojde k nám, je jen otázkou času a horlivosti naší vlády přivítat jich u nás co nejvíce. Proč to naše vláda dělá, to už přenechme budoucímu soudu, před kterým se ocitnou všichni členové vlastizrádné vlády.

Jenže my nemáme čas čekat, až se u nás rozmnoží tento smrtelný mor. Každý lékař potvrdí, že nejlepším lékem proti chorobám je prevence.

Svět hoří a já mám jeden sen.

Sen o tom, že se konečně, po mnoha staletích, opět podaří sjednotit národy Čechů, Moravanů, Slezanů i bratrských Slováků pod jeden prapor, pod prapor svobody a nezávislosti.

Kdysi, za časů Jana Žižky, celý okolní svět stál proti nám. Do naší země vtrhli křižáci i Kumáni, žoldnéřské hordy ze všech stran. Celý národ byl semknut pod husitskými prapory a bránil se. Bránil se tak urputně, že cizáci se báli vkročit do království Českého. Pomiňme historii, kdo byli vlastně Husité. P0nechme historikům, zda to byli loupeživé hordy, nebo sedláci bránící kalich a Husovo učení, kteří by dnes, zváni byli vlastenci. Nepřísluší mi soud nad nimi. Nepřísluší mi soudit historii. Já v oné době vnímám jediné. Semknutost národa.

Toto je můj sen. Aby byl národ semknut v jeden šik. Protože bez ohledu na naši víru, nebo nevíru, bez ohledu na naši stranickou příslušnost, nebo nestrannost, bez ohledu na to, jestli cizáky vítáme, nebo odmítáme, bez ohledu na to, jestli se na ně usmíváme, nebo mračíme… oni k nám v míru nepřicházejí. Oni chtějí naší zemi, oni chtějí naše ženy a dcery, oni chtějí naše bohatství, to, co nám ještě po rozkradení a rozprodání státu zbylo, oni nám chtějí vzít naší svobodu. Dokazují to všude tam, kam přijdou ve větších počtech. Vidí to všichni soudní lidé, kromě členů vlády a několika hloupých a omezených lidí.

Nedělám si iluze. Vím, velice dobře vím, že žádná strana ani politické hnutí většinu národa nesjednotí. Někomu se líbí ten, jinému onen. K jednotě to nevede. To, co nás dokáže sjednotit je něco, co hrozí nám všem, bez rozdílu. Víme, co to je.

Svět hoří a já mám jeden sen.

Mám sen o sjednocení národa pod prapory všelidového hnutí, které nese název

OBČANSKÉ HNUTÍ PRO BEZPEČNÉ ČECHY, MORAVU A SLEZSKO, nebo jen OBČANÉ PRO BEZPEČNOU ZEM. Obojí je jedno a totéž.

Nejsme politici, byť jsme členy různých stran a taktéž nestraníci. Jsme občané, kteří chtějí v naší zemi klid a mír, bezpečnost a pořádek. Nejsme zvyklí na hordy Afričanů ničících a drancujících naše ulice, jak to vidíme třeba ve Francii. Nejsme zvyklí na hordy islamistů, řvoucích svá náboženská hesla a napadajících všechny naše obyvatele, kteří se jim dostanou do blízkosti, jak to vidíme třeba v Německu nebo v Británii. Nejsme zvyklí na každodenní znásilňování, každodenní útoky, každodenní vraždy ve jménu jakési náboženské smyšlenky. Nejsme zvyklí na vraždy knězů v kostelech ani na útoky na vychovatele v mateřských školkách. Nejsme zvyklí na to, aby naše děti museli chodit do škol jen s doprovodem dospělých osob. Nejsme zvyklí na znásilňování, šikanování a všudy přítomnou bezcitnou brutalitu. Nejsme zvyklí na strach a bezmoc.

Jsme národem mírumilovným a přátelským. Máme svérázný humor, který nemá ve světě obdoby. Rádi se radujeme, rádi se veselíme. Rádi si užíváme radostí života. Rádi tvoříme a vytváříme. Máme rádi život a snažíme si jej vychutnávat plnými doušky. Máme rádi krásy přírody i umění. Potěší nás dobrý truňk i pivo naše, chléb náš to tekutý a lahodný. Máme rádi přátelství. Máme rádi lásku. Naše ženy jsou nejkrásnější a rádi obdivujeme jejich nádheru. Našich žen si vážíme, předcházíme si je, skládáme na ně básně, pějeme o nich v písních. Jsme národem svobodným.

Necháme si toto vše vzít?

Svět hoří a já mám jeden sen.

Jednotu našich národů. Všichni pod jednotnými šiky. V každém kraji, v každém městě. Nepřátelé musí vidět naší jednotu. Naší jednotu, kterou nerozdělují žádné politické názory, žádné volební ambice. Naší jednotu, kde stojí vedle sebe v jednom šiku muži, ženy, Češi, Moravané, Slezané i bratři Slováci. Nepřátelé musí vidět jednotu Slovanských národů.

Jsme národem mírumilovným a přátelským. Ale mír se musí někdy vykoupit. Za mír se musí někdy bojovat. Tak tomu bylo v minulosti a tak tomu jest i nyní. Dějiny to potvrzují a budoucnost to od nás očekává. Mír a bezpečí se nedá vylajkovat ani vyklikat na počítači. Naše místo je v ulicích.

Obklopme svou zemi hradbou vozovou. Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. Svobodu svou v srdcích mějte, pro ní a pro budoucnost bojujte.

 

Vojtěch Bartók.

Máte připomínku k článku?
Vyjářete svobodně svůj názor u nás není cenzura..
Sdílejte